Necháme u tanečních akcí působit přírodní výběr?

Autor: Jiří Ščobák | 9.8.2011 o 15:04 | (upravené 6.9.2011 o 13:45) Karma článku: 0,00 | Prečítané:  466x

Soukromý blog pro tanečníky square dance.

"Jedna, dvě akce za šest měsíců jsou pro náš square dance, tak akorát!" řekl nedávno jeden člověk, když přišla diskuse na téma počet akcí u nás a na fakt, že je pomalu problém najít volný víkend. "Kluby by se měly dohodnout, že tenhle rok dělá akci jeden, další rok druhý" pokračoval.
Souhlasím s ním ve stavu. Ano, akcí u nás je tolik, že se účast na nich "rozdrobí". Když má většina akcí dvě (minimálně) haly, nestojí pak často po většinu času v každé hale víc než jedna nebo dvě čtverylky. Vadí mi. V minulosti tomu tak nebylo, někdy na začátku tohoto roku jsem si ale po jedné diskusi (s jiným člověkem) uvědomil, že mě vážně nebaví callerovat na specialu jedné nebo dvěma čtverylkám, když stejnému a občas i vyššímu počtu tanečníků (na posledním večeru před prázdninami, jsem ve Vídni na A1 měl tři čtverylky) mohu callerovat ve svých klubech.
Nesouhlasím ale, že by to šlo udělat tak, že se kluby dohodnou. To prostě nejde (důvodů je hromada - nerozebírám). Jedinou cestu, kterou vidím, je cesta preferencí tanečníků. Je možné ji označit za podobně "sci-fistickou", myslím, že je ale reálnější, než dohoda klubů. Minimálně proto, protože na ni není nutný konsenzus většiny.

V minulosti jsem vyslovil názor, že by při rozhodování se, jestli někam vyrazit nebo nevyrazit, mělo hrát roli, jak je organizátorský klub aktivní v ježdění na akce. Pokud chceme, aby lidé jezdili a aktivní kluby prosperovaly, je třeba podporovat akce aktivních klubů. Podpořit svojí účastí tanečníky klubu, který už dlouho nikam nevyrazil, přinese mnohem menší efekt, než podpořit tanečníky klubu, který aktivní je.
Stále si myslím, že na této teorii je kus pravdy (a může být funkční), pokud mluvíme o celkovém podporování životaschopných klubů. Přesto bych ji dnes doplnil ještě o prvek "schopnosti klubu organizovat". Není nepodstatné, jestli je akce zorganizována dobře nebo ledabyle. Jednak kvůli našemu pocitu, jednak kvůli budoucnosti.
Můj problém je, že žiju v trochu jiném "světě". Vidím (a vadí mě) věci, které bych dřív nevnímal. Vidím je očima lidí zvenčí.

Příklad 1
Mluvil jsem před časem s jedním zahraničním tanečníkem, zmínil jsem Rainbow (bez jakékoli další souvislosti a neutrálně). Dotyčný vyskočil: "Nikdy více! Byli jsme před lety! Žádné značení! Nevěděli jsme, jestli jsme na místě! Nějaký chlapík si v jednom objektu vzpomněl, že "ano, támhle někdo tancuje". Šli jsme tam. Dvě holky natíraly chleba, jinak z organizátorů nikdo. Přišli jsme do sálu. Lidé seděli na lavicích, byli jsme tam jediní zahraniční. Nikdo nepřišel, nepodal si s námi ruku! Nelíbilo se nám! Nikdy více!"
Doopravdy nevím, před kolika lety to bylo, bylo to však běžné Rainbow a nebylo v posledních dvou letech.

Příklad 2
Památná registrace na Convention v Praze 2009 a "zábavná" historka, kterou jsem zaslechl: Jeden z našich callerů se šel registrovat. Stála tam řada tanečníků, stála tam už dlouho a jeden Němec, který nevěděl, že se jedná o callera, dotyčného popadl a naštvaně strkal dozadu. Co o nás asi tento člověk v Německu vykládá?

Příklad 3
Letošní Convention v Třeboni  a hra, která následovala po Grand Marchi. Do té doby se překládolo do angličtiny, hra už ale probíhala česky. Na akci bylo šest lidí z Německa, Dánska, Rakouska a Švédska, plus jedna holku z přípravky Karolíny, která nemluvila česky. Nechápali, co se děje, nemohli reagovat, když byli ostatní instruováni, aby se podívali na zadní čísla svých badge a přišli, když bude jejich číslo vyvoláno. Když se Dita do mikrofonu divila, jak to, že tam nějaké konkrétní číslo ještě nepřišlo, vybavuji si, že se mi chtělo zařvat: "Protože ti možná možná nerozumí, ženská!" Jako kdyby v tu chvíli bylo zapomenuto, že ne každý v hale mluví česky (Biba byla shodou okolností vylosována a dorazila, protože jsme si pamatovali její číslo a poslali ji tam). Paradoxní je, že jsme všichni vnímali "ne pozitivně", když na loňském European Convention udělali na GM divadýlko ve švédštině, ale samotné nás to netrkne (viz. můj blog).

Příklad 4
Chování k účinkujícím. Když jako caller přijdete na akci v zahraničí, je pravděpodovné, že na stole na pódiu najdete několik malých minerálek a kelímky (ve Vídni termosku s kávou). Třeba se najednou v průběhu callerování budete potřebovat rychle napít. Na víc akcí u nás "neznámá věc". Jeden detail.
Když jsem organizoval letošní Májovku, měli jsme nejen poradu, ve které bylo dopředu jasné, kolik každý účinkující dostane, ale taky jsme se dohodli, kolik bude mít účinkující kredit v bufetu. Přímo z porady jsem sms-koval a ověřil, kdo přijde s partnerkami a kdo ne. Po poradě jsem si sedl a zarezervoval jim jídla v systému (věděl jsem, s kolika účinkujícími a partnery mohu počítat). Bylo to zajištěné. Toto jsou všechno věci, na které se dnes často zapomíná (další příklad: pokud někdo v minulosti potřeboval speciální místo na parkování, mysleli jsme na to - rozhodně se takový člověk nedá zanechat vlastnímu osudu).

Příklad 5
Chování k zahraničním tanečníkům. Na posledním Rainbow věděli měsíce dopředu, že mají zaregistrovaných víc zahraničních tanečníků, než českých. Přesto nikoho nenapadlo: "registrace není anglicky, nemusí pochopit, že je třeba si objednat jídlo". Důsledek byl, že v sobotu večer seděli němečtí tanečníci na večeři okolo jednoho, který jedl. Zeptal jsem se, proč nejedí. Odpověď: "Nevěděli jsme, že se večeře musí dopředu objednat!" Připočtěme k tomu, že ne každý z nich byl v tanečních halách spokojen a zamysleme se. Co o akcích u nás asi právě teď vykládají? Byl doopravdy takový problém je před akcí všechny obmailovat a zeptat se, jestli chtějí objednat stravu?

Dalo by se psát dál.
Otázka: Proč by mě měli zajímat zahraniční tanečníci?
Odpověď: Dva důvody.
1) Slouží nám jako zrcadlo. Můžeme si uvědomit, co dělat lépe. Co jsme zapomněli. Co jsme se nenaučili. Co nevnímáme (fakt ne každý musí mít dnes GPS - například).
2) Je pro nás důležitá jejich samotná účast. Jasně, že s někdo může říct: "Já na zahraniční tanečníky kašlu, dělám akci primárně pro naše tanečníky." Jenže pak jsou kluby, co o účast lidí ze zahraničí stojí a budou stát. Každá negativní informace, kterou o nás někdo vypráví, zhoršuje jejich šance. Před mnoha lety calleroval jeden český caller na Fall Round Upu. Většina sálu stála, protože nerozuměla. Bylo to hrozné. Tři roky jsme se Slamákem prezentovali v zahraničí náš square, než lidé přestali říkat: "Čeští calleři jsou nekompatibilní." S akcemi je to podobné. Co myslíte, že o nás vykládají lidé teď? Bojím se, že na naše akce aktuálně vyrazí jen ti, kdo o nás ještě neslyšeli.
Aktualizováno 5. 9. 2011: Napadá mě ještě třetí důvod. Já se, když slyším někoho ze zahraničí hovořit negativně o něčem, co zažil u nás, prostě jednoduše a lidsky stydím (i v případě, že to nebyla má osobní vina). Jsem sám?

Problém toho celého je, že když si s někým vyprávíte, slyšíte: "Jó, to je ten a ten. U něj je to normální." Hm. Jenže s tímhle přístupem ... být tolerantní k nedostatkům, znamená podporovat je a podílet se na nich. Kašlat na všechny, kdo organizovat umí a v budoucnu budou o účast zahraničních tanečníků stát. S předstihem jim podrážet nohy.
Co s tím? Například nejezdit na akce, které byly v minulosti mizerně organizované a u kterých není perspektiva zlepšení. Nekvalitní akce tak zaniknou samy a naopak bude víc lidí na dobře zorganizovaných akcích. Organizátoři dobře organizovaných akcí mohou s klidným svědomím zvát zahraniční tanečníky. Ti budou spokojenější a možná jich bude jezdit víc. Samozřejmě, že se nedá nikomu nic přikázat ("Jezdi tam a tam!"), ale toto vidím jako jedinou skutečně funkční cestu ze stavu, v jakém momentálně akce u nás jsou. Přírodní výběr.

Krok číslo 1
Potřebujeme se "probudit". A říct si, že to, co si teď myslíme, že je ok, není ok. Udělat s tím něco při organizaci vlastní akce a dokázat být kritičtí, pokud to vidíme na akcích, kterých se účastníme jako platící tanečníci. Dokážeme to?


Samozřejmě, že se dá argumentovat: "Je nás v klubu pět a půl. Nedokážeme to líp zorganizovat." Otázka je: "Proč je vás pět a půl?" Není to už problém sám o sobě?  Nemá fakt, že je vaše akce organizačně v "substandardu" stejnou příčinu jako celkový stav klubu? Co nepochopím, je, že jsou lidé, kteří v minulosti dokázali organizačně selhat, ale přitom se do organizování cpou dál a nikdo jim nebrání! Není to třeba tím? Fakt to nikomu z vás nevadí? Pokud například z nějakého klubu odejde těsně před akcí několik členů (slyšel jsem, že se stalo), není problém někde jinde?

Můj stav
Moje kluby fungují. Nemáme deprese. Říkají o nás, že dobře organizujeme (Bratislava i Vídeň). Ve všech klubech jsou prezidenty lidé (Iveta v BA, Puppi ve W, Gabi v Pinkafeldu, Beate ve WN, Trudi v Bad Sauerbrunnu), kteří rádi tancují, dobře tancují a pokud přijdou hosté, jsou mezi prvními, kdo jim jde přátelsky podat ruku (Iveta doslova říká: "Ja to berem osobne. Keď prídu hostia, je to, ako by mi prišli domov do obývačky."). Ostatní lidi v klubu se mají od koho učit.
Dvakrát jsem za posledních osmnáct let zažil, když prezident toto nesplňoval (vyhýbal se tanci, nebyl dobrý tanečník, neměl zájem o hosty, jako organizátor akce byl odtržený od reality - pokaždé přesně toto všechno). Dvakrát to šlo do kytek. Každý klub asi potřebuje, aby byl prezidnet i caller byli na této vlně, rozuměli si, spolupracovali, vážili si jeden druhého a "rádi se viděli" - prostě "táhli" stejným směrem. To je podle mě recept.

Kua, nestojí square dance na čtyřech svíčkách? Přátelství, povinnost, demokracie a zábava?

Aktualizace 6. 9. 2011. Jessičin komentář, který přišel mailem (moje dodatky jsou ohvězdičkované a pod textem):
Proto, ze jsem se dobrovolne hlasila k tomu, byt kontaktni osoba pro Konvence v Trebone, mrzi mi situace, co se nastala pote, jak jsem z osobnich duvodu odjela. Slysim o tom az ted. Divim se, ze moji zahranicni kamaradi mi o tom nezminili. *
Uvitala jsem je v patek, ukazala kde co je, pomohla jsem při registrace i ubytovani. Ukazala jsem jim, na koho se mohou obratit pro preklad, kdo z Cechu umi anglicky nebo nemecky.
Ze se na nikoho neobratili, ze se neozvali/stezovali na miste je sice také jejich chyba, ale neomlouva organizátorům.
Jinak, když jsem na jakekoliv akce a vidim, ze tam je někdo, který nerozumi, pomuzu mu a nemusim byt oficiálním organizátorem, abych tak ucinila. Když neumim dany jazyk (francouzsky, rusky), pokusim se tohoto člověka spojit s nekym, který dany jazyk ovlada.
Nikdo nemuze tanečníky nutit k tomu, aby vic jezdili, ale lze lidi k tomu vest svém prikladem, to delam ja :).
Nejezdit na spatne organizovane akce – teoreticky mas pravdu. Ale prave nektere spatne organizovane akce mají nejvetsi navstevnost proto, ze mají dlouhou tradici. A pak clovek tam jede proto, ze vi, ze tam budou i lide, s kym chce tancit. **
Jezdit na akce malych nebo novych klubu povazuji jako investice do budoucnosti SD.
Ale když klub ma pet a pul lidi a nedokaze organizovat, at se podiva na male kluby, které do dokazou (například roundovy klub Dostavnik) anebo zamyslet nad tim, zda není lepsi budto akci uskromnit nebo zrusit nebo spolupořádat s jinem klubem.
Mas pravdu, ze dohoda mezi klubama nepomuze. Protože když se moje oblibena akce bude konat co druhy rok, tak stejne budu jezdit na ni a ne na akci, která se sice kona místo ni, ale která mne nevyhovuje.
Je to dobry napad zjistit, co ti tanecnici, kteří jezdi, preferuji. ***
Chapu, ze pro callera muze byt smutny pohled na maly počet čtverylek, ale pro tanečníky ma to vyhodu, ze caller na na vidi a muze na ne brat ohled. Jedina vyhoda velky počet čtverylek pro tanečníka je velky vyber lidi, s kym muze tancovat. Eventuelne se da v takovem davu vyhybat lidi, s kym nechce tancit. ****
Mas presne pravdu v tom, ze v klubech, kde se nevita hosty, se nevenuje ani nove tanečníky. V Tarantele s tim bojuji porad. Nekteri, kteří drive přivítali lidi to uz nedelaji, protože jsou unaveni toho, ze to delaji jenom oni, zatímco ostatní clenove klubu na to kaslou. Opravdu nevim co s tim, musim rict, ze jit prikladem zatím nepomohlo.
Nechapu hluboky nezajem hodne Cechu o kontakt s cizincem a to nejen u tanceni a nevim co s tim. Je pravda, ze by mela byt kazda noha dobra v době, kdy mame malo tanečníku celkove.
Jsou kluby, kam jezdim rada i presto, ze jejich clenove moc nejezdi. Zalezi od srdečnost, ochota se mnou tancovat, prijemne atmosféry…chapu, ze lide mají deti, praci na smeny, zvířata, malo penez…
Jsem rada, ze jsi zminil o piti pro ucinkujici. Me se to také stava, ze nekde tlumočím nebo prednasim a nikdo na to nemysli, ze mohu mit sucho v hrdle. Musim si pomoc sam, ale mrzi mi to, mam pocit, ze si mi ti lide nevazi.
O tom, ze jsem vedla seminář vyslovnosti pro callery asi vis.Doug nahral mou vyslovnost a chtel to dat k dispozici pro samouky, ale asi to jeste nezvladnul. Nicmene me tesi, ze jsou dnes calleri, kteří si uvedomuji, ze by měli pracovat na svou vyslovnost, v minulosti nikdo nechtel moje opravy a rady.
Jessica Jayne Maertin

* Asi to považovali za věc, se kterou tě nechtějí obtěžovat.
** Aktuální realita je taková, jak píšeš.
*** Bohoužel. Zjištění preferencí nezpůsobí vyšší aktivitu dotazovaných. Nebude to fungovat.
**** Vidím ještě jedno úskalí. Akce, která má většinu času v každé ze tří hal jednu nebo dvě čtverylky, je velmi zranitelná. Velmi snadno se může stát (a zažil jsem to), že se prostě v některé z hal čtverylka neposkládá. Jednorázově je možné "mít štěstí", že v každé z hal čtverylka je, dlouhodobě je to ale "průser", se kterým není možné být uspokojen.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Stálicou maďarskej politiky na Slovensku je Béla Bugár

Maďarskú menšinu na Slovensku reprezentujú v podstate od roku 1989 tie isté tváre.

KOMENTÁRE

Vyčerpá sa s Ficom III Bugárov kredit?

Most-Híd je taký baleťák na hrane.


Už ste čítali?