Máma říká, že se používá v zásadě těsto na vánočku, jen bez rozinek a ořechů (nedalo by se zpracovávat) a trochu tužší. A místo cukru se dává cukerin, aby bylo lehčí (na půl kila asi pět peciček).
Stručný postup: Uděláte si váleček, rozříznete ho asi do jedné třetiny, aby vznikly nohy. Každou nohu rozříznete a zapletete. Nahoře necháte hlavu, trochu ji rozříznete na rohy (u doopravdy velkých čertů se mohou i rohy zaplétat). Ve zbytku vykrojíte těsto pro ruce, které také rozříznete a zapletete. Doplníte oči, vypláznutý jazyk, můžete doplnit sukénku, vidle, řetěz, atd.
Jednoduchý čertík.
Je možné být kreativní. Máma a babička vyráběly "čertí mimina" zabalená v peřince, ježky, labutě, "ptáčky" (jednoduchý uzel z těsta, jehož horní část se vytvaruje do hlavičky a spodní do ocásku), miniaturní vánočky, preclíky a kolečka.
Všichni čertíci, které máma dovezla, jsou malí a podsadití, aby přežili cestu z Prahy do Bratislavy. Babička vyprávěla, že když jí bylo 17, měl jeden známý (vzdálenější rodina) pekařství a pekl čerty. Bylo to za války, jídla málo, přídělový systém, tak vyrobil na Mikuláše asi metr vysokého čerta a někomu ho nesli jako luxusní prezent. Babičce podjela noha na náledí a rozmlátila ho :).
Čerti na okně.
Dědečkova rodina pocházela ze Slezska, kde byla v pečení čertů tradice. Když se s babičkou vzali, smutil dědeček za dětstvím, kdy je jeho maminka pekla. No a protože babička tuhle tradici ze Slezska znala, začala péct čerty.