Divadlo: Dvaja páni z Verony

Autor: Jiří Ščobák | 13.7.2012 o 14:37 | (upravené 13.7.2012 o 14:57) Karma článku: 4,58 | Prečítané:  948x

V Bratislavě začaly 12. Letné shakespearovské slávnosti a jedním z představení, které nabízí, je komedie Dvaja páni z Verony (The Two Gentlemen of Verona). Jedna z prvních shakespearových her, napsaná kolem roku 1591. Dva šlechtici ve Veroně, Valentin a Proteus. Valentin odchází do Milána, Proteus zůstává a vyznává se z lásky k Julii. Valentin se mu za to vysmívá, sám se však v Miláně zamiluje do Sylvie, dcery vévody. Proteus je následně svým otcem také poslán do Milána, okamžitě po příjezdu jeho city provedou obrat o 180°, i on se začně dvořit Sylvii a intrikováním docílí, že sylviin otec vykáže Valentina z města. Mezitím se také Julie vydá za pomoci své služky na cestu do Milána, v převlečení za chlapce se pod jménem Sebastian stane proteovým sluhou, aniž by ji ten identifikoval (!) a jménem Protea předává zamilovaný vzkaz Sylvii, přičemž ji záměrně "omylem" nejprve předá dopis, který psal Proteus jí samotné. Sylvie nechce Protea ani vidět a zazlívá mu, že opustil Julii. Valentin se v lese potká s tlupou zbojnic a přidá se k nim. Sylvie uprchne, také náhodou do onoho lesa. Proteus ji pronásleduje a zadrží, Julie ...

... a Valentin poslouchají. Valentin vystoupí, aby Sylvii ochránil, nakonec však Proteovi velkomyslně odpustí a řekne, že mu Sylvii přenechá (ta omdlí). Vystoupí Julie, předá Proteovi prsten, který jí věnoval a dá se poznat. Vystoupí vévoda, sylviin otec, odpustí všem, rozhodne, že si Sylvie může vzít Valentina a Proteus (který učiní další obrat o 180°) bude šťasten s Julií. Závěrečnou řeč vede šťastný Valentin na téma, že oslavme dvojitou svatbu (a skončeme všichni společně v jedné posteli). Tolik stručně děj.

Na první pohled mě zaujaly psychologické obraty, které činí Proteus. Něco podobného provádí Orsino ve Večeru tříkrálovém. Celé představení básnil o Olivii a na konci zcela otočí a je mu jasné, že jeho srdce bije zcela, výhradně a pouze pro Violu. Podobnost s Večerem tříkrálovým spočívá ještě například v tom, že se v obou hrách převléká dívka za chlapce a že se Violin bratr-dvojče ve Večeru tříkrálovém jmenuje Sebastian. Proteova postava je navíc postavena před zajímavé psychologické dilema, koho má zradit: Julii, Valentina nebo sám sebe? Rozhodne se, že sebe má přeci jen raději. Dál mě zaujala postava vévody, který se na konci stylizuje do postavy modrého a všemocného vládce, jež provede finální soud, všichni se jím budou řídit a budou žít (pravděpodobně) šťastně až do smrti. Tento "zásah shora" působí dnešnímu divákovi až pohádkově, v shakespearově době se nad ním však nikdo příliš nepozastavoval. Vládci měli právo takto rozhodovat o svých poddaných, otcové rodin o osudech svých dětí. Je to určitý archaický prvek, který připomíná divákovi, že to, na co se dívá, je "doopravdy staré".
Abyste se však nedomnívali, že celá hra působí archaicky, opak jest pravdou. Scéna se sítí, závěsným lanem uprostřed, stupačkami na sloupech na okrajích a velkými plastikami je naprosto moderní. Po stranách sedí čtyři hudebnice, zajišťují veškerý hudební doprovod a to tak, že velmi dobře! Mluva jest současná a současnému diváku srozumitelná. Kdyby žil Shakespeare dnes a na Slovensku, nenapsal by to zřejmě zásadně jinak (Shakespeare psal texty srozumitelné nejširším masám současníků).

Skupinu děj tvořících osob, doplnějí postavy dvou sluhů, z nichž zejména jeden má divácky vděčné monology o svém psu (volný citát: "Naše rodina je celá uplakaná. Pláčeme všichni, otec, matka, babička ... i ta kočka ruce lomí ... jen to zatracené psisko ne a ne slzu vyronit."). Dost podstatné je, že tohoto sluhu hraje Ľuboš Kostolný a hraje tak "silně" až tím chvílemi strhává celou pozornost publika. Při scénce s popisem, co vše dokáže jeho pes (SPOILER ... provede salto nad publikem, odrazí se od rampy, skončí támhleté paní ve výstřihu, znova se odrazí, spadne do Dunaje, doplave do Gabčíkova, tam ho vyloví helikoptéra a dopraví zpět na pódium ... konec SPOILERU), zaznívaly výbuchy smíchu. V onen moment jsem režiséra představení podezříval, že si toto vše vymyslel. Přišel jsem domů, googlil, není tomu zcela tak. Pokud pomineme Gabčíkovo, Dunaj a výstřih, je vyprávění sluhy o psu a uplakané rodině autentické. Dokonce se předpokládá, že Shakespeare tuto postavu vytvořil pro nějakého konkrétního herce, který vlastnil vycvičeného psa (kdo viděl film Zamilovaný Shakespeare, možná si vybaví, když na divadelním představení, hraném před královnou, Shakespeare poprvé zahlédne Violu - oním představením jsou právě The Two Gentlemen of Verona a je možné shlédnout dokonce i část scénky se psem).

Kdybych měl ohodnotit jako film na ČSFD, dal bych čtyři hvězdičky a v komentáři upřesnil na 76% (jak vyjádřil jeden člověk po představení, bylo to dobré, ale nebylo to nic, co by vyloženě ohromilo). Negativum vidím v druhé části, kdy se děj chvílemi rozbil v sled scének. Jedné scéně s Ľubošem Kostelným a se psem, která trochu "nabourala" celistvost, by prospělo zkrácení. Další moment. V původní hře potká Valentino v lese zbojníky. V adaptaci, kterou představují Letné shakespearovské slávnosti, se jedná o zbojnice. Ano, jsou sexi, ale maličko komplikují zápletku, když se Valentino evidentně ochotně "dá dohromady" s jejich vůdkyní, aby ji v samém závěru bez slova vysvětlení opustil a patřil zcela a pouze Sylvii. Je pravda, že Shakespeare načrtl všeobecně postavy této hry povrchně, takto však hra získala proti originálu další zbytečnou (byť miniaturní) otočku o 180° navíc. A ještě. Jedna píseň (zpívaná bývalou prostitutkou) by se dala vyhodit a nic by se nestalo.

Stručně. Dobré. Budete si pamatovat hudbu, zhruba děj, výstupy Ľuboše Kostolného a psa (který je doopravdy originálně vytvořen). Je to komedie, má bavit, plní to. Pro obdivovatele Shakespeara méně známé dílo, které doplní představu o jeho tvorbě.

P.S. Podle Shakespeara se hlavní hrdinové mají "plavit" (!) z Verony do Milána. Ľuboš Kostolný v krátkém monologu přemítá nad tím, že to sice podle scenáře má dělat, ale neví, jestli si má vykopat nějaký kanál nebo co. Ono by to sice hodně teoreticky šlo, kdybyste se z Verony nechali říčkami spláchnout do Jaderského moře a pak pádlovali zpět proti proudu jiných říček až do Milána, doopravdy to ale není dobrý nápad. Může to vyplývat z faktu, že Shakespeare nezískal ve své době žádné skutečně vysoké vzdělání, v Itálii nikdy nebyl a pokud je známo, ani neovládal cizí jazyky. Mnoho let po jeho smrti, v devatenáctém století, se začalo spochybňovat autorství jeho her (jedním z velkých favoritů na autorství začal být například zcestovalý hrabě z Oxfordu), osobně si však myslím, že právě chyby a nedostatky, které v některých jeho hrách jsou (asi nejmarkantnějí je v Zimní pohádce lokalizace Čech na břeh moře) dokazují, že své hry napsal.
Kdyby nic jiného, zmínka u plavbě umožnila Shakespearovi slovní hru s výrazy "ship" (loď) a "sheep" (ovce, hlupák).

P.P.S. Představení využívá zajímavým způsobem slovenštinu a češtinu. Kdo pochází z Verony, mluví slovensky, kdo z Milána, česky. Julie, když vystupuje jako Julie, mluví slovensky, kdž vystupuje jako Sebastian, mluví česky. Zajímavé.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

ŠPORT

Real Madrid v šlágri remizoval s Barcelonou, gól strelil v úplnom závere

Otvárací gól strelil Luis Suárez, vyrovnal obranca Sergio Ramos.

EKONOMIKA

Deti boháčov majú vlastnú sieť, stojí za ňou Slovák

Byť bohatým je nuda, keď vás nikto nevidí.

SVET

Ako Trump za pár dní nahneval dve jadrové mocnosti

Trump sa pustil do telefonátov so svetovými lídrami.


Už ste čítali?