Romane jakha / Romáckýma očima

Můj pohled na tuto konkrétní skupinku je, že jsou slušní. Když vás jednou přijmou, můžete jim absolutně věřit. X-krát jsem si vedle nich rozložil věci a spal, což bych si nedovolil, kdybych cestoval sám. Je potkat ve vlaku a k nim se přidat, pro mě znamená bezpečí. Sami však přiznávají, že tací zdaleka nejsou všichni a negativní pověst, kterou Romáci mají, je ze značné části zasloužená. Dodávají, že existují osady, do kterých se oni sami bojí chodit. Současně jsou (a zřejmě ještě velmi dlouho budou) trochu smutní z faktu, že pokud se nějaký Rom snaží žít slušně, nemá to často u majoritní společnosti snadné. Že Cikáni, kteří například vystudovali pedagogickou školu a chtěli učit, měli problém se zaměstnat na obyčejné základní škole. Tvrdí, že "je a není" pravda, že by nechtěli žít lépe. Na jednu stranu existují osady, se kterými se asi moc dělat nedá, na druhou sami zažili, když se do jejich blízkosti v minulosti nastěhovalo několik romáckých rodin, které žily "v kopci", doslova v dírách v zemi. Ani chaty se tomu prý říkat nedalo. Během deseti, dvaceti let si postavili zděné domy. Pracovali, pracují, šetří si peníze a snaží se dát dětem vzdělání. Potřebovali jen šanci.

Když jsem jim kdysi vyprávěl o blogu Sme, vypadlo z nich, že znají Jozefa Červeňa – a hned ho nechali pozdravovat. Zažili ho osobně a velmi si ho váží. Mají názor, že problémy s jejich populací se dají řešit, pokud budou pro každou osadu "tři dobří lidé" – kněz, učitel a starosta. Pak ještě potřebují příležitost pracovat. Toto vidí jako jedinou schůdnou cestu.

Vím o nich dost. Co dělají, kdo má kde dcery, vnučky nebo staví dům. Jsou normální lidé (snad bych jen poznamenal, že častěji, než majoritní populace, hovoří o jídle). Někteří jsou mlčenlivější, někteří upovídanější. Když jsme se naposled bavili, začali jsme u politiky a skončili u žen (což je pravděpodobně standardní průběh každého mužského rozhovoru). Trochu je mrzí, že ztrácí své tradice. Jejich rodiče s nima například mluvili převážně slovensky – romštinu chytali od ostatních dětí. Přesto, že mezi sebou mluví romsky, přiznávají, že spoustu slov přejímají ze slovenštiny a některá slova ani neví, jak by v romštině řekli (dodávají, že to slovo určitě v romštině existuje, jen oni ho už neznají). Když jsem se například zeptal, jak se řekne "miluji tě" a jeden z nich mi to řekl, skočila mu poslouchající žena do řeči s tím, že to není "miluji tě", ale "chci tě". Což do jisté míry demostruje, že romáčtí muži neuvažují příliš jinak, než my :).

Docela mě zaujal jejich názor na politiky, který zněl, že nikdo z politiků, kteří aktuálně v slovenském parlamentu sedí, si své místo nezaslouží. Není mezi nimi nikdo typu Dubček, který by byl osobnost. Postřeh, se kterým souhlasím.

Závěrem. Cikáni jsou různí. Že s nimi měla, má a bude mít majoritní populace hodně problémů je nediskutabilní, přesto si myslím, že bychom měli žít bez předsudků. Protože pouze neexistence předsudků umožní dát šanci těm z nich, kteří si ji zaslouží.

P.S. Velmi dobře se vyznají ve fotbalu a aktuálním dění v evropských ligách. V diskusi o klubech a hráčích se u nich nechytám.

P.P.S. Text jsem jim před zveřejněním přečetl. Řekli, že co jsem napsal, je pravda.