Pojďme se vrátit x miliónů let zpátky a podívejme se na společného předka nás, šimpanzů a goril. Jaký byl?
Mám teorii, že luxus osamělého párového života (nebo vyloženě samotářského života), si může dovolit jen primár, který není pozemní a kterému ze vzduchu nehrozí zásadní nebezpečí. Pozemní život je plný nástrah. Všichni většinově pozemní primáti (šimpanzi, gorili, paviáni, makakové, atd.) žijí ve skupinách, často značně početných. Pokud bychom se mohli dostat do stroje času a potkat společného předka nás, šimpanzů a goril, byli bychom možná překvapeni, když bychom spatřili tvora, který není chováním ani člověk, ani šimpanz, ani gorila, ale něco trochu jiného, přestože podobného. Poměrně nedávno přišli čeští vědci s hypotézou, že letitá představa společného předka lidí a šimpanzů, který se chová podobně promiskuitně jako dnešní šimpanzi, může být chybná. Sledovali gorilího samce Richarda v pražské zoo a uvědomili si, že do svých manželek a dětí investuje spoustu času. Jediný rozdíl mezi jím a lidským otcem spočíval v tom, že Richard své děti nekrmí. V porovnání s ním se šimpanzí samci o své potomstvo nestarají, primárně již jen proto, protože nevědí, kdo otcem dotyčného mláděte je. Čeští vědci tvrdí, že naši předkové mohli být v rodičovském chování podobni spíš gorilám a že tím, že si představujeme naše společné předky jako šimpanze, upíráme šimpanzům právo na samostatnou evoluci. Je to zajímavá teorie.
Postupme dál. Společný předek nás, šimpanzů a goril, byl minimálně částečně pozemní živočich, žijící ve skupinách. Nevím, zda byl harémový, ale spíš bych si vsadil na tlupu s pevnou koalicí několika samců, kteří si všichni víceméně hrají s mláďaty, ale ve které si s otcovstvím není nikdo zásadně jist. Předkové lidí se následně vydali do méně zalesněných oblastí a savan (mořské pobřeží?), kde by tlupa jen s jedním dospělým samcem mohla být v ohrožení. Dostali se do prostředí, ve kterém nebyl dostatek rostlinné potravy, ale ve kterém byla potrava s dostatkem bílkovin, která zapříčinila rozvoj mozku (víc jsem v minulosti psal zde). Myslím, že ještě na úrovni Homo erectus monogamie neexistovala. Tělo Homo erecta uz bylo od krku dolů moderní, ale kapacita jeho mozku byla skoro o polovinu menší, než naše. Jakou to má souvislost? Když se podíváte do zrcadla, zjistíte, že pokud vyloženě netrpíte nadváhou, máte užší pas, než boky. U šimpanzů toto nenajdete. Jaký má takové tělo smysl? Funguje jako pružina a umožňuje běh. Ve sprintu se většině velkých savců nevyrovnáme, pokud jde však o běh vytrvalostní, naše šance výrazně vzrůstají. Ještě nedávno lovily mnohé národy prostě tak, že kořist uštvaly. Málokteré zvíře vydrží tak dlouhý běh (podobnou techniku používají při lovu afričtí psi hyenovití). Na tento lov je třeba skupina mužů. Homo erectus s ním byli extrémně úspěšní a rozšírili se po celé Euroasii. Také začali prokazatelně používat oheň a tím opět zvýšili množství kalorií obsažených v potravě.
Odhaduji, že někde na úrovni archaických Homo sapiens dochází k zajímavé věci* - zdokonalení zbraní a nástrojů.
Ještě před několika desítkami let si odborná i laická veřejnost představovala lov mamuta jako velkou díru, do které mamut spadl a lidé ho v ní umlátili. Žádné takové díry se nikdy nenašly a mezitím antropologové zjistili, že mnohé národy loví i podobně velká zvířata přímým útokem a někdy dokonce stačí extrémně schopný jeden lovec. Zdokonalení nástrojů a zbraní do úrovně, která umožní (přestože ne pravidelně) jednomu lovci zmocnit se velké kořisti (a zvětšení kapacity mozku, která umožnila výrobu těchto nástrojů), patří podle mě do doby, kdy vznikla monogamie. A vymyslely ji ženy. Napadá vás už proč?
Předpokládejme, že do té doby neexistoval institut otcovství. Pro ženy bylo výhodné, aby se o jejich děti starali všichni muži ve skupině. Efektivnější zbraně však náhle výrazně víc ukáží, že jeden lovec dovede přinést domů víc potravy, než druhý. Představme si ženu, která sedí a přemýšlí: "Tento muž je výborný lovec. Kdybych ho dokázala přesvědčit, aby dával víc potravy mě a mým dětem, než ostatním, bude se mě a mým dětem vést lépe." Dobře, dotyčná žena asi nebude uvažovat přesně těmito slovy, ale obsah bude odpovídat. Následně použije vše, co má, aby cíle dosáhla. Pravděpodobně nejpozději zde se dostáváme k tomu, čím se odlišujeme od našich příbuzných - k ochotě lidských samiček pářit se často a kdykoli. Pokud je dotyčná nejvíce sexy ženou ve skupině, nemusela by mít se svým plánem zásadní problém. Následně se (netvrdím, že hovoříme o té samé ženě) dostáváme do stavu, když žena vědomě odmítá sex s ostatními muži, demonstrujíce svému vyvolenému, že dotyčné potomstvo je jen jeho. Muž si tak nějak postupně začíná uvědomovat své otcovství a čím víc u něj tento pocit silí, tím víc tuto ženu a její děti podporuje.
Je otázkou, co na něco podobného řekli ostatní lidé ve skupině, není však těžké si představit, že ostatní muži nejlepšího lovce nezavrhli (už jen proto, protože společný lov s ním byl efektivnější) a ostatní ženy si v průběhu času rozebrali nejlepší lovce číslo 2, 3, 4 a tak dále. V rámci tlupy však nejvíce prosperovali potomci nejlepšího lovce a předávali geny dál (společně s geny ženy, která byla dostatečně atraktivní a preferovala úspěšného lovce). Monogamie byla na světě a "vynalezli" jsme si ji nezávisle na svým lidoopích příbuzných :).
* Z nejnovějších poznatků vyplývá, že také Neandertálci žili v rodinných skupinách - dokonce menších, než byly tlupyHomo sapiens sapiens. Proto pravděpodobně institut otcovství vznikl už na úrovni archaických Homo sapiens - ještě před oddělením našich předků od Neandertálců.
