Školní anabáze naší dcery

Autor: Jiří Ščobák | 8.3.2015 o 14:47 | (upravené 9.3.2015 o 15:51) Karma článku: 7,98 | Prečítané:  2308x

Sedmnáct let, pět škol - tak zní shrnutí, které by si Zuzka mohla napsat do životopisu.

První rok základní školy chodila Zuzka na jednu sportovní školu. Nicméně základy tenisu jí nešly a manželka rozhodla o přestupu. Normální základní škola. Standardní směs dětí a charakterů. Nedá se říci, že by tam Zuzka byla spokojena (z těchto prvních dvou škol neudržuje kontakty s nikým). Když jí bylo devět nebo deset, zeptal jsem se, jaké jsou děti v její třídě. Odpověď zněla zábavně: "Tati, to je jako v Cimrmanovi: To je samej debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček. Akorát tam vzadu, tam je výjimka - tam seděj dva blbečci vedle sebe." Myslela to trochu jako vtip. Nicméně realita byla horší. Zuzka řekla, že některé děti jsou vyloženě hnusné, manipulující a kruté. Na konci čtvrté třídy jsme začali řešit změnu.

Volba padla na osmileté gymnázium. Vzali ji. V porovnání s předešlým - super! Škola vyloženě na evropské úrovni. Kvalitní učitelé. Zuzka dodnes vzpomíná na Kanaďana, který je učil anglicky, vedl sci-fi filmový školní klub a díky kterému dnes dokáže v tomto jazyku bez problémů komunikovat. Vzpomíná na učitele předmětu Dějiny umenia, díky kterému ví hodně o umění (tato její touha mě nedávno stála 40 euro, když Zuzka vyžádala koupit knihu Umění od počátku do současnosti, aby si své znalosti mohla lépe roztřídit). Od malička malovala (pokud si někdo vzpomene, toto dala na blog v letech 2008 a 2009). Na nové škole se učili pracovat samostatně i v týmu, vytvářet projekty. Moderní systém.

V jejím věku jsem měl problém, že jsem nedokázal zapadnout do kolektivu. Nevěděl jsem, jak se chovat. Měl jsem zájmy, které ostatní neměli a tudíž nebylo o čem mluvit. Nebavilo mě chovat se, jak ostatní. Čím více mě jiní škatulkovali jako outsidera, tím to bylo horší. Zuzka zažívala to samé. Už třetí, čtvrtý rok na této škole bylo vidět, že něco není v pořádku. Pocity, že bojuje nebo, že je vše dobré, se střídaly se stavy smutku. Zhruba na konci roku 2013 přišla, že chce změnit školu. Už ví, co chce v životě dělat. Animaci (výroba kreslených filmů). Aby mohla vystudovat vysokou uměleckou školu, potřebuje střední uměleckou školu. Že se ze sixty na osmiletém gymnáziu vrátí dva roky zpět do prvního ročníku normálního gymnázia.

Byl to trochu šok a všichni jsme potřebovali čas. Nakonec jsem se vyjádřil, že dobře. Ať to zkusí. Moje máma, která pracovala celý život v kultuře, ji také podporovala. Finálně souhlasila i manželka. Zuzka si "dala" kurzy kreslení, udělala talentovky a odstartovala novou kariéru na střední umělecké škole se zaměřením na animaci.

Vysvětlovací vložka: Jak se Zuzka k animaci dostala. Úplně první film, který jsme měli doma na DVD, byla Cesta do fantazie. V průběhu let jsem koupil všechny filmy od Hayaa Myiazakiho. Zuzka začala sledovat anime online a mangy. Kvůli jedné, která v dotyčný moment vycházela jen v korejštině, si vyhrabala hangul klávesnici a přes Google Translate si překládala obsah do angličtiny. Pokud se v blízkosti koná anime fest, je tam. Pro představu - seznam japonských filmů a seriálů, které ohodnotila na ČSFD, je tady.

Druhý den v nové škole se Zuzka vrátila se slovy: "To je super! Bavím se s člověkem vlevo, vpravo, vepředu, vzadu a ještě dvěma, co sedí o lavici dál!" Za týden to bylo: "Super! Všichni se mnou mluví! A polovina jsou cvoci do anime, jako já!"

V tomto období zažívala Zuzka zajímavé věci i mimo školu. Jak je známo, tancuji square dance. Před rokem a půl přišlo do klubu několik lidí, starších jen o dva, tři roky, než ona. Skamarádili se. V létě 2014 se konal týdenní tábor Trojstenu - takové skupiny cvoků, které baví fyzika, matika a informatika. Tito lidé ho organizují. Banda lidí ve středoškolském, přinejhorším čerstvě vysokoškolském věku, která dopoledne sedí v učebnách a vzájemně se učí, odpoledne hraje hry a všelijak jinak blbne. Pro Zuzku byl tento týden nejlepší tábor v životě. Současně se více lidí přímo na táboře nadchlo pro square dance - nahrál jsem jim nějaké výukové tipy a bavili se tím asi dvě hodiny. Zuzka tehdy prohlásila: "Já vím o square dance úplně všechno, akorát to neumím tancovat." Logicky jsme ji (je) v októbri měli v přípravce. Společně s dalšími dvěma cvoky se naučili figury, jejichž výka běžně trvá osm měsíců, za tři měsíce a půl. Plus dalších třicet figur navíc (jeden blázen se naučil stotřicet figur navíc). Do téhle chvíle stihla tancovat v Mnichově, v Praze a ve Vídni. V rámci komunity tanečníků square dance nemá s popularitou problém.

Někdy v novembri jsem Zuzku našel na balkoně koukající do tmy: "Tati, asi mě zabijete, ale chci přestoupit na jinou školu." Po několika měsících si uvědomila, že kromě kreslení není na této škole nic, co by cítila, že se doopravdy učí. Popisovala první test z angličtiny: "Byl to nejjednodušší test, který jsem za dva poslední roky dělala." Když byl opravený, přišla jejich učitelka se slovy: "Je to výborné! Jeden člověk udělal jen dvě chyby!" Zuzka si pomyslela: "Jak jsem v tom mohla udělat až dvě chyby!?"

Oznámila spolužákům, že jde hledat novou školu. Nebyli nadšeni (jednak proto, protože ji zřejmě doopravdy měli rádi, jednak proto, protože patřila mezi lidi, kteří si na hodinách nejpečlivěji psali poznámky), ale akceptovali to. Oběhla několik gymnázií. Na jednom z nich (mimochodem, dost solidní škola) ukecala řiditelku během jediného rozhovoru. Dohodly nástup k 2. decembru. Byl jsem na ni hrdý, protože se jednalo o první zuzčin úspěšný přijímací pohovor. Což trvalo asi dva dny, protože následně Zuzka konzultovala s lidmi na square dance a ti jí primárně doporučili skusit jiné osmileté gymnázium (včetně výše zmíněného blázna, který se naučil stotřicet figur a onu školu stále studuje). Vzala to jako výzvu a šla tam. Vše si organizovala sama. Rozhovory s řiditelkou, zástupcem řiditele, školním psychologem, porovnávací skoušky, IQ testy. Myslím, že je primárně ukecala. Přeci jen, řiditelé středních škol nezažívají často, aby jim v polovině roku do kanceláře napochodoval šestnáctiletý člověk, že u nich chce velmi studovat neboť mu mnoho přátel tuto školu doporučovalo: "Kolik máte na naší škole přátel?" "Když počítám i lidi, co dostudovali ... no ... asi devět."

Já se dostavil až na výzvu vedení školy, že by rádi viděli také rodiče. Přímo z téhle schůzky byla Zuzka odvedena do třídy. To bylo těsně před vánoci.

Aby věci nevypadaly snadné. Pokud chce naše dcera na této škole zůstat, musí dosáhnout na konci školního roku konkrétní známkový průměr. Přestože ji vzali do sixty (kterou už v praxi jednou dokončila), zjistila, že je na této škole mnohem víc učení, než na předešlé. Spoustu věcí neuměla. Takže celé vánoce a období mezi svátky seděla nad učebnicemi. Na Silvestra prohlásila, že s námi nemůže, neboť se musí učit (nakonec volala ve třičtvrtě na dvanáct, že si bere taxi a jede za námi). V polovině januára nejela tancovat na víkend do Ostravy, zůstala doma a učila se. Do toho všeho vyplynulo, že by bylo dobré, aby na původní škole získala pololetní vysvědčení. Podmínkou však byly nějaké skoušky a hlavně - nakreslení pěti obrázků (na jeden obrázek je standardně třeba jeden den). Takže se Zuzka jednu dobu učila a pracovala pro dvě školy současně. Jednou o tom bude vykládat vnoučatům.

V tuto chvíli je už Zuzka oficiálně déle než měsíc na nové škole. Všeobecně nikdy nebyla tak spokojená. Po dvou týdnech přišla, že jedou se školou ve dvanácti lidech na dva dny do Prahy (pražské univerzity měly den otevřených dveří, další den se konala fyzikální soutěž). Nebo, že ji škola v rámci nějakého dokumentárního filmu vyslala na půl dne pomáhat kreslit hendikepovaným dětem. Nebo: "Dnes mě pustili na přednášky na Matfyz. Tvoji žádost stačí, když donesu dodatečně." Před pár dny se nevracela z nákupu, manželka jí volala, vyplynulo, že sedí se spolužačkou dole na schodech a kecají. Ten samý den se mi po půlnoci zdálo, že si Zuzka už dlouho někde něco mumlá. Vyplynulo, že déle než hodinu telefonuje s další spolužačkou. Tuhle měla na Facebooku otevřené čtyři chaty současně. Hovoří, že na nové škole nemá nikdy problém najít člověka ochotného si povídat. Ještě před rokem osamělé dítě vede společenský život, o kterém se nám ani nesnilo.

Na to, že jí zítra bude teprve sedmnáct, ji už život docela omlátil. Váží si, co aktuálně má a je motivovaná bojovat, aby si to udržela. Ať to dopadne, jak to dopadne, považuji to za dobrou "školu".

Před několika dny se zde na blogu objevil článek jednoho učitele. Jak to s dětmi na střední škole není snadné. Jak dokáží být nepříjemné, ale na druhou stranu dovedou i pozitivně překvapit. Popostrčil mě napsat o mé dceři. Protože myslím, že je i hodně dětí, které mají problémy a které by chtěly víc.

Náš klub před týdnem, na "chatovici", v jejímž průběhu se část lidí rozhodla o půlnoci vyrazit na hrad Dobrá Voda. Zuzka zhruba uprostřed, černá bunda s výraznými fialovými prvky, bordové kalhoty, krátké vlasy.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Stálicou maďarskej politiky na Slovensku je Béla Bugár

Maďarskú menšinu na Slovensku reprezentujú v podstate od roku 1989 tie isté tváre.

KOMENTÁRE

Vyčerpá sa s Ficom III Bugárov kredit?

Most-Híd je taký baleťák na hrane.


Už ste čítali?