Naše malá sestra je film, který jsem viděl včera a dnes na něj jdu znova

Autor: Jiří Ščobák | 10.10.2015 o 1:46 | (upravené 10.10.2015 o 2:16) Karma článku: 5,35 | Prečítané:  1690x

Představte si, že jste neviditelní vstoupili do domu, ve kterém žijí čtyři mladé ženy a pozorujete je. Vidíte, že je každá jiná a každá má své starosti. Vidíte ale, že přes to všechno spolu žijí, pracují, mají se rády a smějí se.

Intro do děje: Otec, který kdysi dávno odešel od rodiny, zemřel. Jeho tři nyní už dospělé dcery, cestují na pohřeb a potkávají mladou dívku - dceru z nového vztahu. Navrhnou jí, aby se přestěhovala a žila s nimi. Vztahový film, který v mých očích přerůstá žánr slice of life.

Od režiséra filmu Naše malá sestra (originální název: Umimachi Diary) jsem viděl zatím jen Air Doll, nicméně další film mám dlouhodobě ve výhledu (Jaký otec, takový syn). Registruji jeho velmi hodnocené Nikdo to neví. Nic z toho nejsou romance. Air Doll je existencionální drama oživlé nafukovací panny (ano, té co se používá jako sexuální pomůcka), Jaký otec, takový syn je o zjištění, že rodina vychovává chlapce, který není jejich synem, Nikdo to neví je o dětech, které matka nastěhuje načerno do bytu a následně od nich odejde. Když tyta tři díla porovnám s Umimachi Diary, zjišťuji, že Umimachi Diary je absolutně nejpohodovější. Přestože i ono ukazuje nepříjemné věci. Lidé mohou být sobečtí. Lidé mohou umřít. Lidé mohou být slabí. Téměř každý má starosti. Mnozí se trápí. Všichni se snažíme navenek vypadat lepší a neradi si přiznáváme chyby. Jedna z postav filmu vysloví v opilosti cosi, co by za střízliva nikdy neřekla. Přesto. Ne každá slabost a ne každá chyba musí být vyčítána. Dokážeme se mít rádi.

Při sledování Umimachi Diary jsem měl zvláštní pocity. Velmi se mi to líbilo. Na ČSFD dávám 5*. Mám koupený lístek na nejbližší (dnešní už) představení. Přitom to však není film, ve kterém bych byl v určitém okamžiku ohromen. Místo toho jsem měl konstantně super pocit. Viděli jste někdo Mad Max: Fury Road? O tomto filmu hodně lidí tvrdí, že je to šílená jízda od začátku až do konce. Co je Mad Max: Fury Road pro akční filmy, je podle mě Umimachi Diary pro filmy vztahové. Brilantní režie, brilantní práce s herci. Příjemně odvážné.

Zastavím se na moment a pokusím vysvětlit, co myslím pod pojmem "příjemně odvážné". První záběr filmu je na nohy. Jedna ze sester spí se svým milencem v hotelovém pokoji. Nevidíme nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo evropskou nebo holywoodskou erotiku, ale přesto. Umimachi Diary je odvážné pohledem na život. Sestry spící nad stolem. Vztahy, ve kterých existuje hierarchie. Jídlo, které má rád jeden člověk, nemusí mít rádi ostatní. Malý SPOILER: Když se nejmladší ze sester omlouvá za svoji matku, která se zamilovala do ženatého muže, říká to shodou nejstarší sestře, která sama jiného ženatého muže miluje. KONEC SPOILERU. K tomu se režisér nebál jít do hloubky a každou z dívek vybavil velmi funkční osobností. Plus příjemné pozvolné scénáristické odkrývání informací o tom, co která sestra dělá a jaká je.

K ženám v hlavních rolích: Všechny tři starší sestry jsou obsazeny výbornými herečkami. Masami Nagasawa byla výborná už ve Wood Job a po Umimachi Diary z ní mám pocit dost silné osobnosti, Kaho táhla před sedmi lety Tokyo Girl, Haruka Ayase si zasloží samostatný konec odstavce. Pokud jste někdo někdy viděl něco japonského, všimnout si Haruky asi byla z uvedených hereček nejvyšší šance. Filmy jako Ichi nebo Cyborg She nebo Happy Flight možná někomu něco řeknou. Současně se jedná o dívku s postavou modelky, která na rozdíl od některých jiných hereček vypadá dobře i v plavkách. Je velmi obsazovaná, velmi populární, některým lidem už leze ušima a hovoří, že víc, než její herecké umění, je důležitý její vzhled. Sám přiznávám, že mám aktuálně rozkoukaný seriál (Yae no sakura), ve kterém hraje a občas mi její postava leze svojí občasnou naivitou a šablonovitostí na nervy. Nicméně. V Umimachi Diary je její postava starostlivé starší sestry, která vychovala své dvě mladší sestry a hodlá i třetí nejmladší, výborná. Do budoucna by mohla mít víc takovýchto postav a klidně by mohla být i protivná.

K Hirose Suzu, které bylo v době natáčení šestnáct a ztvárňuje nejmladší sestru, souhlasím s názory, že je režisérem výborně vybraná, kawaii (vygooglete si tento výraz), hraje evidentně sama sebe a jaká z ní bude v budoucnu herečka, se uvidí. Na opačné straně bych upozornil na jednu z výrazných vedlejších postav, Jun Fubuki (*1952), kterou jsem v minulosti registroval ve filmu Usagi Drop a která má shodou okolností vedlejší roli i ve výše zmíněném seriálu Yae no sakura. Jedná se o nesmírně pozitivní, příjemnou a výborně hrající osobnost, kterou v budoucnu rád uvidím v některém filmu znova.

Umimachi Diary nominovalo Japonsko na letošní festival do Cannes. V rámci filmového festivalu Be2Can bude v nejbližších několika dnech promítáno 4x v Bratislavě a po jednou v Banskej Bystrici, Banskej Štiavnici, Kremnici, Liptovskom Mikuláši, Martine, Novom Meste nad Váhom, Prešove a Trnave. Do běžné kinodistribuce se asi nedostane (jako většina japonských filmů), takže toto jsou možná jediné šance. Podrobněji zde.

Trailer:

Trailer je dost nestandardně vyroben tak, že přestože ukazuje, o čem film je, působí mnohá gesta v něm zásadně odlišně od toho, co znamenají ve filmu. Jinými slovy, režisér natočil film a pak scény z něj poskládal tak, že dávají správný smysl, ale jsou často použity jinak, než ve filmu.

P.S. V rámci Be2Can jsem už viděl a 5* hodnotím také Taxi Teherán. Výborný film, ale zase úplně jiný. Tyto dva filmy není absolutně možné porovnávat.

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

DOMOV

Stálicou maďarskej politiky na Slovensku je Béla Bugár

Maďarskú menšinu na Slovensku reprezentujú v podstate od roku 1989 tie isté tváre.

KOMENTÁRE

Vyčerpá sa s Ficom III Bugárov kredit?

Most-Híd je taký baleťák na hrane.


Už ste čítali?