Poprvé jsem se se Ščobákem setkalo v Ugandě před deseti lety. I s tou holkou, co tam byl, mě konzumoval ve velkém (je teda pravda, že to, co stojím tam, se nedá srovnat s tím, co za mě chtějí tady u vás). Od té doby Ščobák běhá vždy okolo vánoc po obchodech jako blbec a doufá, že nějaký odvážný obchod doveze alespoň pár kusů. Říká, že u nich doma probouzím vzpomínky na Afriku. Dneska měl štěstí a přivezl si mě a pár brášků z Vídně.
Musím se přiznat, že že nerostu jen v Africe - pěstují mě skoro na všech tropických kontinentech. Můžu mít barvu jakou vidíte, ale také mohu být zelené nebo nažloutlé jako ... no, jako vlašský ořech v zelené slupce a trochu do žluta. Barva ale není důležitá. Dokonce není důležitá ani pomačkanost. Dokonce, čím pomačkanější, tím lepší. Pomačkané vydržím klidně i týden nebo dva a když mě otevřete, zjistíte, že se stále dám konzumovat. Kazím se málo. Chovejte mě v suchu a teple.
Když mě otevřete, uvidíte zlutooranžovou dužinu a spousty zrníček. Dá se to vyjíst lžičkou nebo vycucat.
To, co zbyde po konzumaci, vypadá takto.
Ve Vídni na trhu říkali, že mě dovezli z Kolumbie a že mě dováží stále (včera 0,85 EU za kus nebo 2 EU za 10dg). Na Slovensku jsem se objevilo před vánoci v Auparku, jako součást balíčku exotického ovoce (dva kusy na košík). Nemám z toho dobrý pocit. Nekazím se, chutnám dobře, jsem zdravé (asi), proč mě tu nikdo nezná? A nedováží? V košíku po dvou kusech si připadám být strašně osamělé. P.S. Někdo říká, že se jmenuji maracuja (čti marakuša). Jistě, jsme minimálně příbuzní, ale dovolím si namítnout: Maracuja může mít i světlou dužinu takřka bez chuti (někde ji doporučují před konzumací ocukrovat). Když budete chtít maracuju, nevíte, jistě, co dostanete. Když budete chtít passion fruit, můžete dostat pouze mne.
