Arthura Ransomeho považuji za jednoho z nejlepších autorů dětských knih vůbec. Jeho příběhy jsou plné vody, vzduchu, slunce a vřesu. Děti, které v nich vystupují (John, Roger, Zuzana, Titty, Nancy, Peggy, Dick s Dorotkou) plachtí na malých loďkách, lezou po vysočině, používají morseovu abecedu a signalizaci praporky, hledají „zlato, zachraňují ptáky a vytvářejí mapy. John je vůdce, Roger by stále jedl, Zuzana je velmi zodpovědná (a vůbec se chová „domorodě), Nancy je „šibnutá (jak ji ohodnotilo mé dítě), Dick je lodní přírodovědec a Dorotka píše povídky. Všechny děti se snaží poslouchat své rodiče, ale občas se dostanou do situací, kdy musí jednat tak, jak to je správné (nebo prostě nemají na výběr). Někdy stroskotají, někdy si spletou vlajkové signály, někdy zabrání sběrateli vajec, aby vybral hnízdo, někdy musí projít nebezpečnou důlní chodbou a někdy musí plachtit v noci. Když se na tyto knihy dívám s odstupem času, zjišťuji, že se Ransome jako autor příliš neopakuje a každá kniha je něčím jedinečná.