Zpráva ze života malých hominidů

Autor: Jiří Ščobák | 20.4.2009 o 8:14 | Karma článku: 10,12 | Prečítané:  3154x

Prostou řečí: Alexandra a Danielka mají dnes první narozeniny.

Uplynulý rok nám umožnil pozorovat dvě stejně stará mláďata Homo sapiens sapiens v jejich přirozeném životním prostředí. Je třeba na začátku říci, že druh Homo sapiens sapiens většinou rodí jedno mládě a proto velmi rychle propadne dojmu, že má doma roztomilého, hravého, neagresivního tvora, netoužícího po ničem jiném, než zapadnout do tlupy, případně se svojí roztomilostí zavděčit dospělým jedincům. Naše pozorování svědčí o něčem jiném.
Jedinec Danielka (označujme ho jako D) se narodil s váhou necelé dvě kila a čtvrt a zaostával téměř třičtvrtě kila za jedincem Alexandra (označujme ho jako A). Proto si byl vědom, že musí hodně papat a od okamžiku narození až dodnes byl výrazně aktivnější, senzitivnější, komunikativnější a podnikavější (usmál se například více než o měsíc dřív než jedinec A). V momentu, kdy začal lézt, se naplno projevila kompetice mezi oběma mláďaty. Jedinec A ještě ležel na bříšku a dělal (v odborné terminologii) "letadélko", když k němu D přilezl a začal mu šplhat po zádech a po hlavě. A reagoval úlekem a verbálním nesouhlasem, nebylo mu to však nic platné, protože D pokračoval ve své činnosti až do zásahu dospělých jedinců. Podobná situace nastala, když byl před jedince A položen předmět (v odborné terminologii "hračka") a výzkumníci s napětím očekávali, co se bude dít. A na předmět hleděl, než se však stačil rozmyslet, D přelezl polovinu místnosti a sebral mu ho. V době, kdy A prováděl své první pokusy o vztyčení se na kolena, D stupňoval svoji aktivitu. Opakovaně jsme sledovali, jak se A snaží vztyčit o gauč, D postupuje podél gauče tak dlouho, až se dostane k A a následně se mu snaží šplhat po hlavě a po zádech. Paradoxně byl A větší, těžší a měl silnější stisk, v zápase s menším, lehčím a pohyblivějším D mu to však nebylo moc platné. Síly se začaly vyrovnávat až tehdy, když A začal sám aktivně lézt a byl schopen uniknout z dosahu D. V současnosti jsou síly vyrovnané. Obě mláďata se sice občas dostanou do vzájemného konfliktu (jednou jsme byli nuceni k vzájemnému "odtržení" použít překvapivě velkou sílu), víc času však už tráví hrami. Jednou z nových, neútočných her, je například vytržení předmětu zvaného "dudlík" z úst protivníka. Měli jsme štěstí na opakovaná pozorování takovýchto výměn.

hom7.jpg

Vlevo A, vpravo D. Opírají se o reproduktory Yak Stack.

U obou mláďat je možné pozorovat pozoruhodnou fixaci na jejich matku, která se projevuje zejména v momentech, kdy matka nebyla přítomna. Po jejím objevení mají A i D tendenci vydávat akustické signály (pravděpodobně za účelem matku upoutat), tím silnější, čím silnější vydává sourozenec. Mnohokrát jsme už přemýšleli, zda jsme si vybrali správný objekt našeho výzkumu. Prostředí, ve kterém výzkum probíhá, je totiž vyloženě zdraví škodlivé (nechápeme, proč se organizace, měřící hlučnost, nezabývají měřením decibelů i na takovýchto místech – hlasitost akustických signálů, které jedinec A dokáže vysílat v bezprostřední blízkosti lidského ucha, si ničím nezadá s hlasitostí zbíječky nebo cirkulárky).

Naši hominidé se právě nachází v období, kdy zkoumají svět okolo sebe. Jedním z prvních zájmů byla nízko položená akvária a popínavé rostliny, které dosahovaly (minulý čas je správně) k zemi. Jak A, tak D tahali s velkou oblibou za úponky těchto rostlin, dokud se jim je nepodařilo zcela zničit. Stejně tak s velkým zájmem a zvědavostí sledovali aktivity ryb Poecilia reticulata (slovensky "gupky") a s nadšením zjistili, že tyto ryby nejsou agresivní (viz. foto). Po devastaci několika akvarijních rostlin jsme byli nuceni tuto část experimentu přerušit a dalšímu přístupu k akváriím jim zabránit.
I přes varování organizátorů podobných experimentů jsme povolili sledovaným subjektům přístup ke knihovně. Zde se projevilo něco zajímavého. D ani A nejevili (a dosud nejeví) snahu ničit knihy. Jsou však schopni rozžvýkat papírové obaly od DVD a po objevení se prvních zubů dokáží výrazně „poznačit“ také originální DVD obaly. Díky této jejich aktivitě (a díky tomu, že vytahovali ve velkém množství časopisy, knihy a DVD z knihovny - po několika dnech nás přestalo bavit ten bordel stále uklízet) jsme ohradili i přístup ke knihovně.
Naši chovanci nás udivují mnoha dalšími aktivitami. Jedním z prvních triků jedince D bylo otevření nejspodnější zásuvky příborníku, vytažení pokliček a rytmické mlácení jimi o dlaždičky. Jedinec A ho v tomto nadšeně následoval. Po zlikvidování dvou křehčích pokliček se jim v této aktivitě snažíme maximálně bránit, není to však snadné. Nejedná se totiž jen o nejspodnější zásuvku, nýbrž už prakticky o všechny zásuvky, dvířka od nádob s těstovinami, rýží a olejem, zásuvku šatníku s dětským oblečením a velké posuvné dveře od skříně, za kterými se kromě šatstva ukývají vinylové squarové desky, vysavač a tříkilová činka (pozoruhodné je, že D dokázal opakovaně tuto činku ze skříně vytáhnout, necvičí s ní však, pouze ji olizuje). Spojenými silami už dokázali povalit callerské reproduktory Yak Stack, které tvoří "barikádu" mezi obývacím pokojem a zbytkem bytu. Jedinec D se naučil vylézt na gauč (A toto chování odpozoroval a paradoxně se tak vyškrábal na gauč dřív, než se naučil chodit), včera byl poprvé pozorován při úspěšném přelezení Yak Stacku.

hom3.jpg

Jedinec D s předměty, které vytahal z druhé zásuvky odspoda.

Jsou momenty, kdy i jedinec A překvapuje. Například kreslící tabulka s magnetickým perem. Jedince D tabulka zaujala, olizoval pero, mlátil jím do tabulky a dokonce si na tabulku stoupl. Jedinec A však dokázal pochopit, kterým koncem pera se píše a vytvořil několik "obrazů".
Při jízdě autem vydávají občas A nebo D hlasité akustické signály. Ze záhadných důvodů pomáhá pouze Pec nám spadla. Pokud je jim tato píseň zpívána, mumlána nebo vytleskávána, vydrží být potichu a někdy po hodině dokonce usnou (jednou se stalo, že jako reakci na Pec nám spadla začal jedinec D vydávat zvláštní spokojené zvuky, které já označil za zpěv – neshodl jsem se však v názoru s ostatními pozorovateli).
Samostatnou kapitolou je přebalování. Netuším, zda mají účastníci podobných experimentů stejnou zkušenost, ale A i D s námi při přebalování zápasí a to značně energicky. Manželka se s nimi dohodne, já to mám těžší. Funguje, pokud se chovám jako šimpanzí samec (bušení do prsou, hlasité chrochtavé zvuky, údery pěstí do přebalovací podložky), mláďata mě sledují se zájmem. Před několika dny mě jedinec D překvapil, když na moje hlasité hluboké zařvání, které mělo znít jako King Kong, absolutně bez strachu reagoval pokusem o podobné hluboké bojové zařvání. Chvíli jsme na sebe vzájemně řvali a bylo to velmi zajímavé.

hom8.jpg

Jedinec A, minulý víkend, tropický prales zoo ve Vídni.

Přestože mě jednou napadla kacířská myšlenka, že by bylo lepší sledovat juvenilní jedince druhu Pan troglodytes (slovensky šimpanz učenlivý), protože by ve věku jednoho roku byli na mentálně vyšší úrovni a také jejich motorika by byla lepší, jsme rádi za rozhodnutí věnovat se druhu Homo sapiens sapiens. Mezi námi a našimi chovanci se podařilo vytvořit pocit důvěry a citové pouto. Což se nám líbí. Je to to, o co by při každém profesionálně organizovaném a seriózně zamýšleném výzkumu mělo jít především.
Přejte nám vše dobré!

hom4.jpg

Vlevo D, pravo A.

hom2.jpg

Jeden z prvních "obrazů" od A.

hom5.jpg

Společensky unavený A.

hom6.jpg

D před dvěma týdny na zřícenině hradu Biely Kameň.

hom9.jpg

Konec januára, foceno v ateliéru. Vlevo A, vpravo D.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Ako mafiáni, siskári a oligarcha zničili legendárny podnik

Osud sklární v Poltári je varovaním.

Autorská strana Samuela Marca

Prebieha politický kalkul s mŕtvymi

Ako nazvete tých, ktorí vedome vlastných voličov povzbudzujú v tom, aby umreli?


Už ste čítali?