Romská otázka - krok číslo "1"

O té dívce si vybavuji už jen to, že byla hezká, sympatická, dobře se učila a po základce šla na gympl. S tím klukem to je trochu delší historie.
Sháněli jsme tehdy lidi na doplnění pracovního týmu a já si jednou večer pustil (náhodou) STV a v ní byl zrovna pořad o mladých Romech, studujících na vysokých školách. Jeden kluk tam byl velmi sympatický, komunikativní, studoval ekonomii v Bratislavě. Ještě v průběhu pořadu jsem zavolal do STV a požádal, aby tomu klukovi v bílé košili a druhé řadě zprava dali moje číslo. Zavolal ještě ten večer, za týden nastupoval na poloviční úvazek. Perličkou na tom bylo, že jsem tehdy musel všechny lidi nechat schválit svému šéfovi. Tomu jsem řekl, že mám výborného, komunikativního člověka, národnost jsem neupřesnil. Po schůzce mi šéf řekl: "Urobil si to dobre. Keby si mi bol povedal, že je Róm, mal by som dopredu predsudky. Takto som bol v prvý moment zaskočený, keď však otvoril ústa, pochopil som, že o čom."

Upřímně. Patřím mezi lidi, kteří se z bezpečnostních důvodů nepřibližují ke skupinám zjevně deodorant nepoužívajících rómských spoluobčanů na Hlavnej železničnej stanici v Bratislavě. Jenže stejně tak se nepřibližuji ani k skupinám neromských spoluobčanů nacházejících se v podobné sociální skupině. Není podstatná barva kůže, ale chování. Myslím, že krok číslo "1" při řešení romské otázky můžeme udělat my všichni a to tím, že začneme bez předsudků komunikovat s Romy, kteří jsou inteligentní a slušní. Podstatné je, aby i ostatní Romové viděli, že pokud se někdo z nich rozhodne žít bez alkoholu, s pravidelnou koupelí, čistým oblečením, snahou učit se (a něčeho dosáhnout), má u většinové populace na Slovensku šanci. Že nemusí zapírat svoji národnost, že nemusí mít cíl "být bílý". Že může žít v naší společnosti a současně být hrdý, že je Cikán.

Stačí, když odhodíme předsudky a budeme hodnotit člověka podle kvalit a ne podle barvy kůže. Paradoxně to je (asi) těžší, než si koupit dobrý pocit za 5 euro ...

Dodatky:
1) Velmi se mi líbí americký film z roku 1967 Hádej, kdo přijde na večeři. O tom, když si dívka přivede domů snoubence - sympatického, vzdělaného lékaře přednášejícího na univerzitě, autora mnoha vědeckých publikací ... ale černocha.
2) Registroval jsem knihu Pochovajte ma postojačky. Nekoupil jsem, ale zaujala. Možná jednou koupím.
3) Jako caller používám při square dancingu různé nahrávky. Kdysi jsem se naštval, že nemám žádnou kapelu ze Slovenska a koupil CD od Kmeťobend. Tanečníky pak nechávám hádat, co je to za jazyk :).
4) Zateplují nám dům. Vyklonil jsem se z okna a chvíli mluvil s jedním z řemeslníků. Jeho odpověď na můj dotaz ohledně kvality práce mě rozesmála: "Pane! Vy byste chcel kvalitnú prácu od remeselníka a ešte Cigáňa?" Až v tu chvíli mi došlo, že je Cikán.
5) Vtip. Baví se řiditel newyorské a moskevské filharmonie. Řiditel té moskevské říká: "My vůbec nejsme rasisté. U nás ve filharmonii máme přesně 27 Židů. Kolik Židů máte ve filharmonii vy?" Řiditel newyorské se zamyslí a povídá: "A víte, že ani nevím?"