Před očima se mi vybavuje jedna recenze filmu Zpívání v dešti (Singin' in the Rain), která uvádí, že ve své době film obsahem, tématem a zpracováním zásadně nevynikal nad podobnými filmy. Jeho význam tkví ve faktu, že je prostě nejlepší. Proto jsem nijak dopředu neodsuzoval fakt, že Avatar obsahově "recykluje" jiné filmy a nepřináší nic nového. Usedal jsem do křesla kina s vyprázdněnou myslí, podobně jako Jake Sully uléhal do speciálního sarkofágu, který jeho duši přenese do těla Avatara. A musím říci, že "standardnost" nevadila. Mým pocitem (a teď budu kopírovat názor lidí z CSFD) byla exkurze do cizího světa. Světa jiného, vzdáleného, jedinečného a velice zajímavě propracovaného a promyšleného. V průběhu promítání mě nenapadl žádný film (čímž neříkám, že Avatar nekopíruje, ale prostě mě nenapadl), který by Avatar kopíroval. Úporně se bráním chtít tento film k čemukoli přirovnat - a ani mě nenapadá film, ke kterému by přirovnání sedlo. Veškeré psaní o Tanci z vlky, Pánu prstenů nebo Terminátorovi - to jsou jen žvásty pro masy, aby měly film kam zaškatulkovat (člověk je naprogramován "škatulkovat"). Pokud se zdráhám dát 100%, tak pro fakt, že jsem na konci postrádal v očích slzy, případně pocit, že jsem byl právě svědkem něčeho jedinečného (uvedený pocit se dostavuje u některých korejských filmů, při filmu Charlieho Chaplina Kid, pravidelně se mi vybaví při vzpomenutí na čínský film Nikdo nesmí chybět, naposledy se vybavil u filmu Paříž, Texas). Jenže na druhou stranu (a teď uvažuji nahlas), ani při Pánu prstenů jsem slzy v očích neměl - a přesto jsem celou prodlouženou verzi viděl už asi dvacetkrát. Existují prostě různé výborné filmy. Některé ohromí, některé přimějí k zamyšlení, některé rozpláčou, některé pobaví. Po některých zůstanou v hlavě otázky, po některých pocit. Po Avatarovi mi v hlavě zůstal svět. Svět, který chci vidět znova. 100%.
Podívejte na tento dokument o Pandoře.
A přečtěte si recenzi na CSFD (několik zajímavých ukázek z filmu).
Doplněné druhý den:
Odhaduji, že Cameron záměrně vybavil svůj film jednoduchým příběhem. Vytvořil dílo pro masy. Čím "hodnotnější" by obsah byl, tím by byl hůře stravitelný. Cameron prostě vsadil na jistotu jednoduchého příběhu a naprosto vyblýskané vizuální složky. Nebýt zaměření na masy, nebyl by schopen do filmu investovat tolik peněz - proto bychom měli být rádi i za toto. A upřímně, pokud bych točil s vědomím, že mě film vyjde na nějakých 200 miliónů dolarů, také bych riskovat nechtěl.
Avatar. Hej.
Existují filmy, které mají tak masivní reklamu, že se člověku ani nechce do kina, čistě pro pocit, aby vybočil z davu. Naštěstí mám rád sci-fi a fantasy, naštěstí mě už první trailer přesvědčil, že toto vidět chci. Tak jsem koupil lístky pro ženu na odpoledne a pro mě a dceru na večer. Právě jsme se vrátili, rozehřívám promrzlé kosti a nevím, jestli dát osmdesát procent nebo sto.