reklama

Divadlo: Dvaja páni z Verony

V Bratislavě začaly 12. Letné shakespearovské slávnosti a jedním z představení, které nabízí, je komedie Dvaja páni z Verony (The Two Gentlemen of Verona). Jedna z prvních shakespearových her, napsaná kolem roku 1591. Dva šlechtici ve Veroně, Valentin a Proteus. Valentin odchází do Milána, Proteus zůstává a vyznává se z lásky k Julii. Valentin se mu za to vysmívá, sám se však v Miláně zamiluje do Sylvie, dcery vévody. Proteus je následně svým otcem také poslán do Milána, okamžitě po příjezdu jeho city provedou obrat o 180°, i on se začně dvořit Sylvii a intrikováním docílí, že sylviin otec vykáže Valentina z města. Mezitím se také Julie vydá za pomoci své služky na cestu do Milána, v převlečení za chlapce se pod jménem Sebastian stane proteovým sluhou, aniž by ji ten identifikoval (!) a jménem Protea předává zamilovaný vzkaz Sylvii, přičemž ji záměrně "omylem" nejprve předá dopis, který psal Proteus jí samotné. Sylvie nechce Protea ani vidět a zazlívá mu, že opustil Julii. Valentin se v lese potká s tlupou zbojnic a přidá se k nim. Sylvie uprchne, také náhodou do onoho lesa. Proteus ji pronásleduje a zadrží, Julie ...

Písmo: A- | A+
Diskusia  (5)

... a Valentin poslouchají. Valentin vystoupí, aby Sylvii ochránil, nakonec však Proteovi velkomyslně odpustí a řekne, že mu Sylvii přenechá (ta omdlí). Vystoupí Julie, předá Proteovi prsten, který jí věnoval a dá se poznat. Vystoupí vévoda, sylviin otec, odpustí všem, rozhodne, že si Sylvie může vzít Valentina a Proteus (který učiní další obrat o 180°) bude šťasten s Julií. Závěrečnou řeč vede šťastný Valentin na téma, že oslavme dvojitou svatbu (a skončeme všichni společně v jedné posteli). Tolik stručně děj.

Na první pohled mě zaujaly psychologické obraty, které činí Proteus. Něco podobného provádí Orsino ve Večeru tříkrálovém. Celé představení básnil o Olivii a na konci zcela otočí a je mu jasné, že jeho srdce bije zcela, výhradně a pouze pro Violu. Podobnost s Večerem tříkrálovým spočívá ještě například v tom, že se v obou hrách převléká dívka za chlapce a že se Violin bratr-dvojče ve Večeru tříkrálovém jmenuje Sebastian. Proteova postava je navíc postavena před zajímavé psychologické dilema, koho má zradit: Julii, Valentina nebo sám sebe? Rozhodne se, že sebe má přeci jen raději. Dál mě zaujala postava vévody, který se na konci stylizuje do postavy modrého a všemocného vládce, jež provede finální soud, všichni se jím budou řídit a budou žít (pravděpodobně) šťastně až do smrti. Tento "zásah shora" působí dnešnímu divákovi až pohádkově, v shakespearově době se nad ním však nikdo příliš nepozastavoval. Vládci měli právo takto rozhodovat o svých poddaných, otcové rodin o osudech svých dětí. Je to určitý archaický prvek, který připomíná divákovi, že to, na co se dívá, je "doopravdy staré".
Abyste se však nedomnívali, že celá hra působí archaicky, opak jest pravdou. Scéna se sítí, závěsným lanem uprostřed, stupačkami na sloupech na okrajích a velkými plastikami je naprosto moderní. Po stranách sedí čtyři hudebnice, zajišťují veškerý hudební doprovod a to tak, že velmi dobře! Mluva jest současná a současnému diváku srozumitelná. Kdyby žil Shakespeare dnes a na Slovensku, nenapsal by to zřejmě zásadně jinak (Shakespeare psal texty srozumitelné nejširším masám současníků).

Skupinu děj tvořících osob, doplnějí postavy dvou sluhů, z nichž zejména jeden má divácky vděčné monology o svém psu (volný citát: "Naše rodina je celá uplakaná. Pláčeme všichni, otec, matka, babička ... i ta kočka ruce lomí ... jen to zatracené psisko ne a ne slzu vyronit."). Dost podstatné je, že tohoto sluhu hraje Ľuboš Kostolný a hraje tak "silně" až tím chvílemi strhává celou pozornost publika. Při scénce s popisem, co vše dokáže jeho pes (SPOILER ... provede salto nad publikem, odrazí se od rampy, skončí támhleté paní ve výstřihu, znova se odrazí, spadne do Dunaje, doplave do Gabčíkova, tam ho vyloví helikoptéra a dopraví zpět na pódium ... konec SPOILERU), zaznívaly výbuchy smíchu. V onen moment jsem režiséra představení podezříval, že si toto vše vymyslel. Přišel jsem domů, googlil, není tomu zcela tak. Pokud pomineme Gabčíkovo, Dunaj a výstřih, je vyprávění sluhy o psu a uplakané rodině autentické. Dokonce se předpokládá, že Shakespeare tuto postavu vytvořil pro nějakého konkrétního herce, který vlastnil vycvičeného psa (kdo viděl film Zamilovaný Shakespeare, možná si vybaví, když na divadelním představení, hraném před královnou, Shakespeare poprvé zahlédne Violu - oním představením jsou právě The Two Gentlemen of Verona a je možné shlédnout dokonce i část scénky se psem).

Kdybych měl ohodnotit jako film na ČSFD, dal bych čtyři hvězdičky a v komentáři upřesnil na 76% (jak vyjádřil jeden člověk po představení, bylo to dobré, ale nebylo to nic, co by vyloženě ohromilo). Negativum vidím v druhé části, kdy se děj chvílemi rozbil v sled scének. Jedné scéně s Ľubošem Kostelným a se psem, která trochu "nabourala" celistvost, by prospělo zkrácení. Další moment. V původní hře potká Valentino v lese zbojníky. V adaptaci, kterou představují Letné shakespearovské slávnosti, se jedná o zbojnice. Ano, jsou sexi, ale maličko komplikují zápletku, když se Valentino evidentně ochotně "dá dohromady" s jejich vůdkyní, aby ji v samém závěru bez slova vysvětlení opustil a patřil zcela a pouze Sylvii. Je pravda, že Shakespeare načrtl všeobecně postavy této hry povrchně, takto však hra získala proti originálu další zbytečnou (byť miniaturní) otočku o 180° navíc. A ještě. Jedna píseň (zpívaná bývalou prostitutkou) by se dala vyhodit a nic by se nestalo.

Stručně. Dobré. Budete si pamatovat hudbu, zhruba děj, výstupy Ľuboše Kostolného a psa (který je doopravdy originálně vytvořen). Je to komedie, má bavit, plní to. Pro obdivovatele Shakespeara méně známé dílo, které doplní představu o jeho tvorbě.

P.S. Podle Shakespeara se hlavní hrdinové mají "plavit" (!) z Verony do Milána. Ľuboš Kostolný v krátkém monologu přemítá nad tím, že to sice podle scenáře má dělat, ale neví, jestli si má vykopat nějaký kanál nebo co. Ono by to sice hodně teoreticky šlo, kdybyste se z Verony nechali říčkami spláchnout do Jaderského moře a pak pádlovali zpět proti proudu jiných říček až do Milána, doopravdy to ale není dobrý nápad. Může to vyplývat z faktu, že Shakespeare nezískal ve své době žádné skutečně vysoké vzdělání, v Itálii nikdy nebyl a pokud je známo, ani neovládal cizí jazyky. Mnoho let po jeho smrti, v devatenáctém století, se začalo spochybňovat autorství jeho her (jedním z velkých favoritů na autorství začal být například zcestovalý hrabě z Oxfordu), osobně si však myslím, že právě chyby a nedostatky, které v některých jeho hrách jsou (asi nejmarkantnějí je v Zimní pohádce lokalizace Čech na břeh moře) dokazují, že své hry napsal.
Kdyby nic jiného, zmínka u plavbě umožnila Shakespearovi slovní hru s výrazy "ship" (loď) a "sheep" (ovce, hlupák).

P.P.S. Představení využívá zajímavým způsobem slovenštinu a češtinu. Kdo pochází z Verony, mluví slovensky, kdo z Milána, česky. Julie, když vystupuje jako Julie, mluví slovensky, kdž vystupuje jako Sebastian, mluví česky. Zajímavé.

Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

Prémiový bloger
  • Počet článkov:  752
  •  | 
  • Páči sa:  1 447x

Zájmy: square dancing (jsem caller), akvaristika, zoologie, archeologie, cestování, fotografování. Doma mám 30 menších akvárií, ženu a tři dcery. Moje firma organizuje na Slovensku soutěž finančních produktů s názvem Zlatá minca. Také jsem vytvořil diskusní FB skupinu, ve které se kdokoli může zeptat na cokoli ohledně slovenských bank, pojišťoven a investování (ikonka níže). Zoznam autorových rubrík:  AkvaristikaAlexandra & DanielkaCestováníFilmy, které mě zaujalyKnihy, které mě zaujalyHudba, která se mi líbíSpolečenské hryFilatelieSQUARE DANCEHistorie, archeologie, evolucePřírodaZoologieZuzkaZlatá mincaSúkromnéNezaradené

reklama

Prémioví blogeri

Pavol Koprda

Pavol Koprda

10 článkov
Juraj Karpiš

Juraj Karpiš

1 článok
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

20 článkov
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

752 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu