Představme si:
Robert Fico v posledních týdnech prostě nevěděl. Prezidentské volby v roce 2019 - to není mnoho času. Bylo třeba zjistit, zda má vůbec šanci. Při posledních volbách byl na vrcholu moci, pral to do oponenta vším, co měl po ruce (a po ruce měl vše, co bylo na Slovensku) a nestačilo to. Zopakovaná blamáž v roce 2019 by mohla velmi poškodit Smer v parlamentních volbách 2020. Vyloženě riziko.
Jenže Rober Fico chtěl a chce být prezidentem. Osobnost, státník, ego ... chápete. Určitě bychom byli velmi překvapeni, jak se dají prezidentské pravomoci posílit. Opakuji: Chtěl a chce. Drží ho to. Lidé okolo mu říkali: "Nedělej to, bude další průser," ale Fico prosil: "Dejme tomu ještě šanci. Vyhoďme na Andreja, co máme, útočme a uvidíme, jestli se názor veřejnosti nepohne. A vystavím mu fakturu. Bude to "on nebo já" a zjistíme, co na to veřejnost řekne."
Použít pracně sesbírané informace o Kiskovi není až tak bez logiky. Z pozice Smeru: "Kiska politickou stranu pro volby 2020 nezaloží, na co jsme pak tu veškerou práci dělali? Když ty informace už jednou máme, zkusme je vypálit a uvidíme. Třeba, i když to není velká šance, zjistíme, že se něco pohne."
No. Zázrak z pohledu Smeru se nestal. Takže tu dnes máme Roberta Fica zapřísahajícího se na zdraví svého syna. Zřejmě to myslí vážně, jen tím nepřímo dokazuje, že si je vědom, kolik toho v minulosti nakecal.