reklama

Seznamte se s divokými živorodkami

Víte, že existují divoké živorodky? Mimo gupek a mečovek existují limie, xenotoky, retikulátky, quintany a skifie. Samostatné druhy. Na rozdíl od běžných živorodek nejsou šlechtěné. Často jsou ohrožené, někdy i v přírodě vyhynulé.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)
Phalloceros caudimaculatus reticulatus - Brazílie, Argentína
Phalloceros caudimaculatus reticulatus - Brazílie, Argentína 
Quintana atrizona - Kuba (Isla de la Juventud)
Quintana atrizona - Kuba (Isla de la Juventud) 
Skiffia francesae - v přírodě je známa jediná žijící populace (Sayula, Jalisco, Mexiko)
Skiffia francesae - v přírodě je známa jediná žijící populace (Sayula, Jalisco, Mexiko) 

Kdo se díváte v akvaristice nebo burzách na akvária s gupkami, vidíte mnoho různých barevných forem. Nicméně stále je to jeden druh. Živorodka duhová, slovensky gupka dúhová, latinsky Poecilia reticulata.

Druhů divokých živorodek je však mnohem víc. Doslova: Hrozně moc. Mám 17 druhů a přesto si od mnoha rodů mohu dovolit chovat jen jeden druh - další se mi prostě nevejdou.
Existují tři velké skupiny živorodek. Notoricky známé gupky, platy nebo mečovky jsou všechny v jedné (Poeciliidae). I lidé, co chovají divoké živorodky, včetně mě, mají většinou ryby z této skupiny. Pak je druhá skupina (gudeje - Goodeidae), ze které mám jen dva druhy - xenotoky a skifie. Ze třetí skupiny (Anablepidae) jsem rybu dosud neviděl, osobně bych někdy velmi rád vyzkoušel druh Jenynsia onca (působí trochu jako miniaturní pstruzi).

Dovolil bych si představit několik mých druhů. Některé jsou jednoduché, jiné těžší, všeobecně však platí, že u každého druhu je třeba znát zásadní informaci "jak na něj". Přičemž "jak" bude pokaždé něco úplně jiného.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Limia perugiae
Dominikánská republika, 6-10 cm, 22-28°C (s maximální uváděnou teplotou nemám osobní zkušenost - u mě mají max. 26-27°C), tvrdá voda
Vím, že není nejlepší na úvod hovořit o rybě, jejíž vlastní fotku neukážu, ale dosud se mi nepodařilo udělat snímek, se kterm bych byl spokojen. Klikněte sem. Samci se při pohybu zelenomodře třpytí, přičemž mají černé hřbetní ploutvičky a žluté ocasní s černým lemem. Fotit limie je práce pro vraha, nejlépe je to vidět na videu. Ze všech mých živorodek jsou nejvíc hejnové. Mám je v hustě zarostlém 250 litrovém akváriu bez filtrace. Na začátku roku 2018 jsem měl 3 samice, dva samce a 14 kusů potěru, dnes jich mohu mít 80 až 100. Velmi atraktivní je chování samce vůči samici. S roztaženými ploutvemi hledá pozici, ve které bude pro vyvolenou nejatraktivnější. Ta ho ignoruje. Samec hbitě krouží a donekonečna roztahuje ploutve. Když na to přijde, pokud nezahání jiné samce nebo zrovna nedostane něco k žrádlu, dělá to většinu dne (na videu tady). Toto je společné pro všechny živorodé ryby: Samci se nezajímají o nic jiné, než samice, samice se nezajímají o nic jiné, než o žrádlo. Odlišné jsou pouze "kulturní zvyklosti".
Limie jsou velmi jednoduché ryby. Dobře se množí, i s spotěrem tvoří velké hejnko, nepřemnoží se nad kapacitu nádrže a jediné, co potřebují a bez čeho se neobejdou, je tvrdá voda, což je něco, co v Bratislavě není problém a na většině Slovenska také ne. Naopak, kamarád akvarista u Karlových Varů má vodu velmi měkkou a s limiemi časté problémy (vyloženě hynou, pokud tvrdou vodu nemají). Když máte tvrdou vodu, jsou v pohodě.
Přestože jsou velmi jednoduché, jsou málo dostupné. Nicméně sehnat se v ČR a SR dají, pokud trochu zapátráte.
Atlas, článek

Phalloceros caudimaculatus reticulatus (lidově retikulátka)
JIžní Amerika (Brazílie, Argentína), 3-6 cm (jako gupka), 15-22°C (přechodně podle populace 24-26°C), chladná voda

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Obrázok blogu

Samečka vidíte hned na první fotografii, zde je samička. Atraktivní černá skvrnitost závisí na teplotě přes zimu. Čím nižší, tím víc černé. Populace chované přes zimu při 15°C prý mají pod černou krásnou zelenou barvu (mé zimní teploty jsou 18-20°C).
Tyto rybky jsou legenda a chovatelský oříšek. Legenda proto, protože se jedná o vůbec první živorodky, které se rozmnožily v Evropě. Už před druhou světovou válkou se o nich mluvilo jako o "rybách našich dědečků". Chovatelským oříškem jsou kvůli teplotě. Kdo bydlí v teplém panelákovém bytě, nemá šanci je udržet, protože nepřežijí letní teploty 26-28°C. Úplně nejspokojenější jsou při teplotách do 22°C. Já mám (prý) odolnější populaci, která zvládne teploty i 24-26, nicméně neriskoval jsem a když při posledních největších letních vedrech dosahovala teplota 26-27°C, snižoval jsem ji o dva stupně ráno i večer lahvemi s mraženou vodou. Také mi přežily léto v plastovém boxu (45l) na západním balkóně na místě, kam svítí jen několik hodin slunce a které ochlazuje vítr. Přestože několikrát teplota vody vystoupila na 28°C, v noci klesala a toto kolísání jim vyhovovalo (živorodkám obecně často vyhovuje denní, noční a i sezónní kolísání teplot).
Aktuálně mi tento druh prosperuje a vyexpedoval jsem už desítky kusů potěru, nicméně, než se mi zabydlel, trvalo to déle, než rok. Před dvěma lety jsem dostal šest kusů potěru, který jsem si vykrmil (obecně - potěr živorodek si na nové podmínky zvykne téměř vždy - což se o dospělých rybách říci nedá) a letnil v uvedeném boxu na balkóně. Nemnožily se ale. Dostal jsem tip přesunout samici do stabilní teploty 24°C, že by se měla "zaplnit". Udělal jsem, zaplnila se, porodila osm mláďat. Dal jsem ji zpět na balkón. Bohužel jsem podcenil nízké teploty v polovině októbra. Myslel jsem si, že ryby, které milují teploty 15°C, budou spokojené i s teplotou pod 10°C, ale nebylo tomu tak. Uhynuly mi všechny dospělé (měl jsem je dát dovnitř o dva týdny dřív) a zůstal jen potěr. Většinu z něj jsem odchoval, další jaro doplnil několika kusy ze stejné populace a od stejného chovatele a ubytoval v akváriu, kde jsou dodnes - 25 cm vysoké, 120 cm dlouhé a 20 cm hluboké,15 let staré, extrémně zarostlé. Video. Už před létem se začaly množit, přes léto se jejich populace zahustila, od podzimu jich mám spousty. Zabydlují celou plochu nádrže, nejlépe se na ně dívá zhora. Je to jediné akvárium, kde mám alespoň nějaký, byť malý a pouze přes den se zapínající, filtr. Retikulátky jsou ryby potoků a nechtěl jsem riskovat je mít úplně bez pohybu vody (nicméně ve 3/4 akvária se voda nehýbe a nevadí jim to).
Pokud máte starý, chladný dům a trápí vás, že budete muset ohřívat vodu v akváriu, pak si pořiďte rostliny, které snesou nižší teploty (není jich málo) a jděte do retikulátek. Co by za vaše teploty mnozí chovatelé živorodek dali!
Atlas, články (strany 6 až 12)

Xenotoca doadrioi (donedávna Xenotoca eiseni var. San Marcos)
Mexiko (4 známé lokality, přičemž 2 prý již vyschly), 4-6 cm, 10-28°C, velký podíl rostlinné potravy

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Obrázok blogu

Neostrá fotka, která ale přesně zachycuje barvy, které moji samečci mají. S focením je všeobecně problém, protože nejkrásnější jsou při denním světle, ještě více na slunci a to se pak člověk pere se zrcadlením skla a faktem, že tyto ryby nepostojí. Lepší je video. Každopádně jsou to nejkrásnější xenotoky.
Odbočka. Xenotoky patří mezi gudeovité živorodky (Goodeidae). Je to úplně jiný typ živorodosti, než mají například gupky nebo limie. U nich jsou v těle matky jikry, které prasknou těsně před porodem. U gudejí je zárodek vyživován přímo z těla matky a spojen s tělem matky jakousi "pupeční šňůrou". Mláďat u gudejí je při porodu menší počet, ale jsou větší.
Je u těchto rybek nějaký zádrhel? Nejsem si jist. Člověk, od kterého je mám a který tuto konkrétní populaci dovezl v roce 2012 z Mexika, říká, že ne. Žerou mu všechno, o jídelníček se jim nijak extra nestará. Jenže je to člověk, který, i když "se nestará", poskytuje rybám poměrně pestrou stravu. Já si v začátcích s tímto druhem přečetl, že žádají poměr rostlinné a živočišné složky 50:50 a dodržuji ho. Krmím je 2x až 3x denně a pokaždé dám něco jiného. Vločky s chlorellou a česnekem, spirulinové mikrogranule, dva další druhy sušené rostlinné potravy. Granule pro osmáky degu (v podstatě seno), přezrálé banány, mražený najemno drhnutý špenát (žraly mi i přezrálé broskve a přezrálá moučná jablka, když byla). Pět druhů mraženého masitého žrádla - toto vše jim střídám. Že to s nimi není tak triviální, ukázal jeden chovatel, který si je loni ode mě vzal a zbyly mu jen dva samci. Nicméně mě připadnou jednoduché. Největší problém byl začátek, aby vznikla vícegenerační skupina, protože xenotoky jsou dost žravé - žerou mi z ruky a pokud mám patentky, které smrdí, takže si na ruku při krmení beru "rukavicový sáček" (co se v obchodě používá na rohlíky), jsou schopné se netrefit a zakousnout se do toho sáčku. Nad vodou! Jejich potěr, pokud nějaký první rok přežil, se skrýval a moc nepřibíral na váze. Nakonec pomohla náhoda. Malovali jsme pokoj, dávali nový koberec a akvárium se na tři dny stěhovalo pod stůl. Ryby zůstaly v 10 cm vody a všechno epipremnum nad akváriem jsem hodil dovnitř. Když jsem vrátil akvárium zpátky, plavalo v něm devět nových mláďat. Od té doby existuje populace mláďat a dospělé ryby si zvykly.
Xenotoky jsou do určité míry nesmírně odolné. U příbuzného druhu X. eiseni se uvádí délka života 2 roky, mě ale dva samci žili přibližně 8 let. Roky jsem je letnil ve zmíněném plastovém boxu na balkóně a jednou box vyhodil na balkón brzy na jaře. Nečekaně se ochladilo, padal mokrý sníh, teplota vody v boxu byla 4°C a xenotoky to přežily a žily ještě další rok a půl. Vodní nádrž u haciendy San Marcos, u které byly poprvé nalezeny X. doadrioi, je bahnitá, bez vodních rostlin a velikosti čtvrtiny Štrkoveckého jazera v Bratislavě. Xenotoky evidentně musí být znační potravinoví oportunisté.
Nicméně jedné akvaristce se nedávno stalo, že se jí současně u několika dospělých samečků začala křivit ocasní páteř. Osobně jsem si myslel, že to je genetické, nicméně zkušenější akvaristé vysvětlili, že to je reakce na příliš mnoho dusičnanů ve vodě - samci se skřiví páteř a už se nenarovná (zajímavé, že se to neděje samicím). Beru to jako varování, že tyto ryby přeci jen mají nějaké limity. Mě žijí v akváriu 80x35x40 bez filtrace.
V žádném atlase v nám srozumitelných jazycích X. doadrioi nejsou, dostupný článek je pouze v angličtině. Nicméně, protože se jedná o nejkrásnější xenotoky, chovají se. Neříkám, že je seženete v akvaristice, ale kdo hledá, najde. Přičemž je zajímavé, že v zahraničí jsou poměrně drahé - nalezl jsem nedávno nabídku páru na eBay za 15 liber.

Quintana atrizona (živorodka sklovitá)
Kuba (Isla de la Juventud), 3-5 cm, 22-26°C, živý grindal, živé mikry, akvárium objemu 10-30 litrů

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Obrázok blogu

Krásné živorodky. Průhledné (je jim vidět páteř) s vertikálními pruhy, žlutou hřbetní ploutvičkou a kouřovým olemováním. Video.
Jak jsem k nim přišel: Měl jsem zaběhnuté rostlinné akvárium 11 litrů a přemýšlel, jestli existuje ryba, která by se do něj dala použít. Procházel jsem články Norberta Dokoupila (vynikající, bohužel již zesnulý odborník na živorodky) v online časopise Akvárium a u druhu Quintana atrizona četl: "Chov sa darí iba v monokultúre. Používame malé akváriá s objemom 10 až 30 litrov. Prax ukázala, že vo väčších akváriách sú, aj pri kŕmení 3x denne, po čase podvyživené. Je to tým, že vo väčšej nádrži sa pri väčšom pohybe zvyšuje potreba prísunu energie, a kedže žerú pomerne málo, sú permanentne čiastočne hladné."
Od přítele, který je chová, jsem získal dvě těhotné samičky. Na začátku jsem byl nervózní, jestli něco porodí, ale ukázalo se že jedna ano a druhá trochu. Po roce a půl neříkám, že jich mám hodně, ale na udržení populace to stačí a už jsem je poskytl i dál. Potěr, pokud je krmený živými mikrami a živým grindalem, roste dobře a pokud jsem dal na vykrmení stranou určitý konkrétní počet, odlovil jsem stejné množství, jaké jsem vložil (klepu na dřevo). Norbert Dokoupil píše, že mikry jsou nutné a potěr při krmení suchým krmivem nevydrží ani týden. Obecné jsou quintany v tomto náročné. Cituji opět N. Dokoupila: "S kŕmením sú vôbec mierne problémy. Živorodka sklovitá je jeden z mála druhov, ktorý obligátne artémie žerie nerád. Osvedčila sa „červíkovitá“ strava – mikry, grindal, rozstrihané tubifexy v kombinácii s Tetraphyllom či spirulinou." Grindal jsem tehdy choval již rok a půl, následně si sehnal ještě mikry. Pokud toto člověk má, není s chovem quintan žádný problém (opačně problém je - jednomu velmi zkušenému chovateli tyto živorodky vyhynuly poté, co přes zimu neměl k dispozici živé krmivo). Krmím 2-3x denně, grindal, mikry pro potěr + nějaké další mražené nebo sušené krmivo.
Akvárium s quintanami jsem před půlrokem upgradoval na 26 litrů. Stejně dlouhé, ale vyšší a hlubší, zarostlé kryptokorynami, samozřejmě bez filtru nebo vzduchování.
Jedná se o vzácné živorodky i v zahraničí. Poté, co se je na Kubě nedařilo nalézt, byly považovány za druh v přírodě vyhynulý, následně se však podařilo objevit jednu populaci na blízkém ostrově Isla de la Juventud (quintany mají vysokou snášenlivost soli a uvažuje se, že se na tento ostrov dostaly přes moře).
Komplexní článek Norberta Dokoupila je v Akváriu 7, strany 46 až 49.

Heterandria formosa (lidově formosky)
Florida, USA, 2-4 cm, 15-27°C, chovat v monokultuře (což je zásadní u všech divokých živorodek, ale u formosek je to jediná podmínka)

Obrázok blogu

Po všech výše uvedených málo dostupných druzích představuji něco běžnějšího. Tedy, formosky jsou paradoxně špatně sehnatelné také, to je však dané tím, že jsou relativně známé a poptávka převyšuje nabídku.
Podle více zdrojů se oficiálně jedná o nejmenšího obratlovce rodícího živá mláďata, nicméně samice dovede být hodně velká (jednu takovou mám a vůbec mi nepřipadne jako nejmenší živorodka). Jedna skupina mi prosperuje ve váze přibližně 7 litrů objemu (video - velké samice se objeví zhruba po minutě), další v kouli 12l na severním okně (fotka), onu samici se dvěma samci chovám zvlášť v kýblu a až se oteplí, vyhodím ji na balkón.
Formosky jsou malé, ale pěkné a pohybově dost zajímavé. Na rozdíl od jiných živorodek šetří pohybem a okolí doslova zkoumají. Konec konců pochází z často i málo okysličených bažin. Na rozdíl od většiny živorodek rodí velmi drobný potěr po jednom a víc dní po sobě (podobné je to například u Neoheterandria elegans). Pokud jsou v dostatečně rustikální zarostlé nádrži, zvládnou i to, když se o ně chovatel nestará. Ona zmíněná velká samice mi nerodila rok. Žila v 250l akváriu, kde žrala malé krevetky. Naštvala mě a dal jsem ji postupně do menších nádrží, až nakonec loni skončila s dvěma přebytečnými samečky v šestilitrovém kýblu s řasou a bahnem na balkóně. Nestaral jsem se, krmil velmi sporadicky a vzpomněl si až v októbri, když se ochladilo. Teplota vody byla 9°C a plavalo tam deset mláďat! Přelovil jsem je, kýbl dal dovnitř a když se oteplilo, zase vyhodil ven, abych později našel ještě další čtyři. Žijí dodnes.
Atlas, článek na straně 46

Skiffia francesae
Mexiko (Sayula, Jalisco), 4-5 cm, 15-26°C, náročnost na kvalitu vody a potravu

Obrázok blogu

Mé druhé gudeje. V přírodě druh na hranici vyhynutí, naštěstí je držen v zajetí. S jeho vyhynutím je to samostatný příběh. Existují dva blízce příbuzné druhy skifií: S. francesae a S. multipunctata. S. francesae byly považovány za vyhynulé, ale podařilo se objevit jednu populaci (Sayula, Jalisco), která ale podle některých odborníků vykazuje znaky přechodné populace mezi oběma druhy (jiní odborníci zas říkají, že rozdíly jsou minimální a jedná se o variabilitu druhu S. francesae - nebo, že oba druhy skifií jsou tak blízké, že se mezi ně další druh již nevejde). Takže se jedná buď o v přírodě žijící S. francesae nebo jsou tyto v přírodě vyhynuté a to, co mám v akváriu, je nějaký "mezidruhový přechod".
Měl jsem je rok v 250 litrovém akváriu a neprosperovaly. Následně jsem je přesunul do menšího, ale vyššího a s rychle rostoucí rostlinou a začaly se silně množit. Jejich mláďata jsou po narození dlouhá 1 cm a již po týdnu se integrují do kolektivu. Dospělé ryby je nenapadají, nicméně jiný chovatel má zkušenost, že pokud mu samice S. francesae porodí ve skupině dospělých, tyto její mláďata sežerou. Mám na to teorii, že jeho ryby nejsou na potěr zvyklé.
Zajímavé u skifií je, že jsou docela řasožravé, samci mají rozdělenou hřbetní ploutvičku (dobře viditelné na fotografii v úvodu článku) a kupodivu se v akváriu s nimi dobře množí krevetky (mám teorii, že skifie, které berou minimálně potravu ze dna, mají určitý druh "slepoty" a potěr na dně prostě neregistrují).
Jejich náročnost spočívá v tom, že chtějí hodně krmit, i masitou potravou, ale současně žádají čistou vodu. Měním jim vodu nejčastěji ze všech mých ryb, v praxi 10x měsíčně 12 až 20% a současně u nich mám rychle rostoucí rostliny. Pokud čistou vodu nemají, populace stagnuje a postupně se zmenšuje. Také nemusí vysoké teploty - přes zimu budou dokonce nejspokojenější, pokud jim postupně snížíme teplotu vody na 15-18°C (což bohužel nemám - nejníže 22°C). Toto jsou důvody, proč je mnozí chovatelé divokých živorodek nedovedou udržet.
Mám je v akváriu bez filtrace (video), cca 160l, vysokém 90 cm a s rostlinou Ottelia ulvifolia.
Atlas, článek v angličtině

Phallichthys tico (říkám jim tica)
Kostarika, 2-4 cm, 20-26°C, "stará voda", živé krmivo pro potěr

Obrázok blogu

Tyto drobné živorodky mají příjemnou medovou barvu, černé lemování hřbetních ploutviček, samičky navíc na světle z určitých úhlů blankytně modrou řitní ploutvičku. Jejich požadavky jsou velmi přijatelné - středně velké, samostané, zaběhnuté, zarostlé akvárium, ve kterém se pouze dolévá voda. Pokud mají navíc živý grindal a živé mikry, budou dobře prosperovat a množit se. Jejich velké pozitivum je, že zřejmě vůbec nekonzumují krevetky - ani nejdrobnější. Jsou z velké části ryby dna - neustále ho prozkoumávají. Mám je v akváriu půdorysu 50x50 a výšce 25 cm, které zaplňují dva druhy kryptokoryn a lekníny. Mimo krevetek se v něm množí také ráčci Cambarellus diminutus. Video akvária.
Charakterově se jedná o velmi sympatické rybky, které budou prosperovat, pokud bude dostatek živého grindalu, což nemusí být problém (můj článek o grindalu v časopise Akvárium, strany 22-25). Jejich snášenlivost vůči krevetkám, nenapadání vlastních mláďat a nezájem o výměny vody jsou velmi příjemné. Důvod, že nejsou rozšířeny mezi akvaristy, je v dostupnosti. Nabízí se minimálně. Svoji chovnou skupinu jsem složil z dvou párů od akvaristy z Frankfurtu, dvou párů od akvaristy z Opavy a patnácti mláďat, které mi poslal člověk, který si jejich rodiče nechal poslat z Německa (na Slovensku v té době nebyly). Onen člověk měl s mláďaty vůbec zvláštní problémy - hynulo mi 75% nově narozených mláďat, poradili jsme mu snížit teplotu (měl 26°C, přitom tica zvládají přes zimu i 20°C), poradili jsme mu začít krmit grindalem a mikrami. Mláďata přestala hynout. Já se držím instrukcí z článku Markéty Rejkové z Akvária 30 (od strany 24) a prosperují mi.
Atlas

Poeciliopsis prolifica (říkám jim prolifiky)
Střední a Jižní Amerika, 2-4 cm, 20-25°C, potrava - dostatek masité potravy jednak pro velké samice a jednak pro drobný potěr

Obrázok blogu

Na závěr si nechávám rybky, které držím již tři roky a o výživě kterých jsem před rokem napsal článek do Akvária. Protože o výživě to u nich je. K jejich chovu mě přesvědčil článek Norberta Dokoupila v Akváriu 3 (strany 47-48). Píše: "Podľa skúseností je ideálnym druhom do malých až najmenších akvárií. V priebehu rokov moje rybky putovali z pôvodného 100 litrového akvária do stále menšieho, až napokon som „udržovaciu čriedu“ choval tri roky vo vrchnáku chlebovky s objemom asi 4 litre. Napriek tomu, že okrem mrvky (Riccia) na hladine nádobka nebola zakrytá, rybky ani raz nevyskočili. Ich počet sa samoreguláciou udržoval v pomere 3-8 dospelých ku 10-45 mláďatám. Pri chove a odchove nezáleží na veľkosti akvária a jeho zariadení. Rybky nepotrebujú vzduchovanie či filtrovanie. Vyhovuje im bytová teplota v rozpätí 18 až 25 °C." Svých pět rybek jsem ubytoval ve váze, cca 15l, s rostoucím aponogetonem (video ze včerejška). Postupně jejich počet rostl a rostl, za rok 2017 jsem rozdal potěr asi deseti lidem. Když jsem od nich sbíral zpětné vazby, dozvěděl jsem se, že se jim ne vždy dařilo, často jim vyhynuly samice. Toto prostě není ryba, která vydrží jako gupka na sušeném krmivu a řasách. Jsou velmi masožravé a velké samice chtějí vyloženě maso. Přečtěte si můj článek, pokud chcete vědět víc (od strany 18).
Atlas

Závěrem:
Divoké živorodky jsou velmi zajímavé a akvárium s nimi je velmi odlišné od akvária standardního akvaristy. Člověku, který nedokáže odejít z akvaristiky bez toho, aniž by něco koupil, nepřežijí. Protože se chovají v monokulturách, je možné sledovat jejich chování v rámci vlastní skupiny. Protože jsou některé v přírodě vyhynulé nebo ohrožené (nejčastěji z důvodu ničení biotopů a nových, invazivních druhů ryb), je každé akvárium ve kterém se množí a ze kterého mohou být posílány dál, cenné.

Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

Prémiový bloger
  • Počet článkov:  752
  •  | 
  • Páči sa:  1 447x

Zájmy: square dancing (jsem caller), akvaristika, zoologie, archeologie, cestování, fotografování. Doma mám 30 menších akvárií, ženu a tři dcery. Moje firma organizuje na Slovensku soutěž finančních produktů s názvem Zlatá minca. Také jsem vytvořil diskusní FB skupinu, ve které se kdokoli může zeptat na cokoli ohledně slovenských bank, pojišťoven a investování (ikonka níže). Zoznam autorových rubrík:  AkvaristikaAlexandra & DanielkaCestováníFilmy, které mě zaujalyKnihy, které mě zaujalyHudba, která se mi líbíSpolečenské hryFilatelieSQUARE DANCEHistorie, archeologie, evolucePřírodaZoologieZuzkaZlatá mincaSúkromnéNezaradené

reklama

Prémioví blogeri

Martina Hilbertová

Martina Hilbertová

49 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Juraj Karpiš

Juraj Karpiš

1 článok
Matúš Sarvaš

Matúš Sarvaš

3 články
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu