Hlavní výzva současnosti není zavřít obchody v neděli, aby lidé neběhali po nákupech, ale přesvědčit členy jedné domácnosti, aby odvrátili zrak od zářících skel a šli něco dělat společně. Průser je, že toto se nedá uzákonit, politický kapitál se na tom získává těžko a ještě by mohli ti, co by to prosazovali, odpovídat na otázky, jak často oni sami dokáží zaujmout vlastní děti. Možností je plno, ale ne vždy se líbí a ne vždy jsou všichni ochotni pustit mobilní zařízení z ruky.
Dovolím si prohlásit, že mám občas úspěch. Občas. Přistupoval jsem totiž k našim Prťatům stejně, jako k jejich o deset let starší sestřičce a ono to nefungovalo. Jedináček, dlouhé roky bez sourozenců, se snadněji integruje do světa dospělých. Například takové filmy. Zuzka ve věku našich Prťat koukala v podstě všechno, co jsem jí pustil a doopravdy ji to zajímalo. Prťata jsou jiná. Jsou dvě, neintegrují se tolik do našeho světa, vystačí si a často, když jim chci ukázat film, který Zuzka zhltla, hodí mi ho na hlavu. Člověk musí mít doopravdy solidní zásobárnu filmů a musí být schopen přemýšlet, co je zaujme. Sázkou na jistotu jsou filmy o lidech v jejich věku nebo trochu starších (seriál Stranger Things), vydržela ale i u filmů jako Titanic, 1917, The Aeronauts, nebo Midway. Výběr není snadný i kvůli manželce, jež je schopna hodit mi na hlavu věci, které Prťata v pohodě sledují.
Toto platí i pro jiné aktivity - stolní hry, vaření, výlety do přírody, sport, sběr jahod nebo square dance, který děláme u nás doma - ne všechno se chce dělat současně všem. Často padne návrh "pojďme něco dělat" a ostatním se to "zrovna nehodí". Jsem v tomto dost konzervativní a chci, abychom, když máme něco dělat společně, to doopravdy dělali společně, ale není to snadné dosáhnout. Je třeba být důsledný, protože jakmile se někomu ustoupí, že on to dělat nemusí, začnou ostatní, odtrhávaní od svých mobilních zařízení, křičet, že ani oni nechtějí. Je dobré, dohodnout si "klíčové lidi" s předstihem.
Současná mobilní komunikace je novinkou posledních deseti let a my ještě ne zcela tušíme, co může dlouhodobě udělat s rodinnými vztahy. Člověk je na jednu stranu tvor extrémně přizpůsobivý a naše lidskost se zničit nedá, na druhou stranu pravděpodobně opět roste generace, která bude v komunikaci a vztazích odlišná od svých rodičů (když jsem Prťatům nedávno říkal, že v čase, kdy se narodily, ještě na Slovensku nebyl rozšířený Facebook, nechtěly mi ponejprv věřit). Pokud s tím máme něco dělat, musíme jednat teď. Je jen na nás, na každém z nás jako jednotlivci, jací jsme. Nakolik jsme zajímaví, zábavní, příjemní. Nakolik s námi členové naší rodiny budou chtít trávit svůj volný čas. Zákazem to nepůjde.
Nakolik jsou pro členy svých rodin zajímaví ti, kdo v parlamentu navrhují a podporují zákaz nedělního prodeje?