Zpověď přítele, který strávil 13 dní na plicní ventilaci

Autor: Jiří Ščobák | 3.6.2020 o 12:03 | Karma článku: 9,24 | Prečítané:  2704x

Tomasovi je 53 let. Solidní fyzická kondice. Rozhodně nespadá do nejrizikovější skupiny. Přesto onemocněl a sporadické zprávy na jeho FB byly velmi znepokojivé. Dnes zveřejnil status, který s jeho svolením překládám a zveřejňuji.

"Toto je můj příběh. Můžete sdílet, pokud chcete.

Věděl jsem, že i pro mě existuje jisté riziko, ale nedával jsem na sebe pozor. Tak přišel první symptom - divný pocit v krku. Druhý den ráno se přidal suchý kašel. Zůstal jsem doma a sledoval Netflix. Jídla jsem měl dostatek na dva týdny, ale každý den se stav horšil a pátý den jsem musel volat pohotovost. Přijela záchranka a vyzvedla mě.

První doktor na pohotovosti mi řekl, že to je se vší pravděpodobností Covid-19. Nechali si mě nejprve na pozorování. Pět dní dělali, co mohli, aby mě uzdravili bez plicní ventilace. Dostal jsem kyslík, abych dýchal snadněji. Ale i když koncentrace kyslíku zvyšovali, nedařilo se mi dobře dýchat, takže po pěti dnech nezbývalo, než mě na plicní ventilátor připojit a uspat. Pro mé nejbližší to byla psychická muka, což je, co dnes tíží mou duši nejvíc. Jedenáct dní jsem byl pod sedativy a mým příbuzným každý den říkali, že je to stále vážné, ale stabilní. Po třinácti dnech jsem jim mohl na krátkou chvíli zavolat.

Za napojení na plicní respirátor se platí vysoká cena. První dny jsem byl úplně bezmocný a potřeboval se vším pomoct. Došlo i na halucinace, konspirace, bludy a další. Všechny léky a drogy umožňující spánek měly velký dopad na můj mozek a myšlenky. Díky příbuzným a přátelům (kterých mám naštěstí hodně) jsem našel cestu zpět ke své mysli. Ale moje tělo vyhořelo a zmizelo přes deset kilo svalové hmoty. Nyní jsem zahájil rehabilitaci. Vypadá to slibně, ale cesta bude dlouhá a bude třeba hodně práce.

Měl jsem smůlu, že jsem byl tak nemocný, ale zároveň i velkou porci štěstí. Moje plíce se velmi dobře zotavily a velmi rychle jsem byl schopen nabrat dostatek síly ve svalech, abych mohl být po pouhých třech týdnech od probuzení propuštěn z nemocnice. Aktuálně potřebuji pomoc rodiny a přátel, abych se vyrovnal s každodenním životem. Ne každému se po respirační péči daří tak dobře. Někteří ponesou následky na celý život a jak všichni víme, Covid-19 nepřežije každý. Kráčel jsem cestou do pekla, ale díky neskutečně dobré péči jsem našel cestu zpět k životu. Nyní je pro mě každý nový den dárkem od neuvěřitelného personálu vUSÖ.

Neberme Covid-19 na lehkou váhu; je to opravdu vážné. Samozřejmě, že nebude snadné se v letním vedru nemačkat s ostatními lidmi, ale dávat si pozor je vždy lepší, než zaměstnávat nemocniční personál, který se stará o pacienty Covid - i bez nás toho má plno na práci.

Tomas Hedberg, Švédsko"

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Píše Michal Zablocki

Stredná Európa si opäť musí vybrať, kam chce patriť

Visegrád zažíva protizápadnú kontrarevolúciu.


Už ste čítali?