Z první ruky: Zlomenina žebra snadno a rychle

Autor: Jiří Ščobák | 16.9.2020 o 18:31 | Karma článku: 4,90 | Prečítané:  937x

Předposlední víkend v augustě jsme podnikli výlet. V sobotu jsme celý den běhali po Súlovských skalách a večer se rozhodli navštívit saunu a vířivku ve welness hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Vše bylo v pořádku, dokud ...

... jsem se nerozhodl vstoupit do vířivky. Schůdky do ní nebyly problém, bohužel uvnitř byla ze strany schůdků kolmá hrana, svažující se šikmo vlevo i šikmo vpravo. Dostoupit rovně se nedalo, což jsem nevěděl. Podklouzla mi noha, dopadl bokem přímo na tu hranu a viděl hvězdičky. Držel jsem tvář nad vodou, hledal dech a na otázky jiného hosta dokázal reagovat až po chvíli. Byla to šlupka. Strávil jsem ve vodě asi tři čtvrtě hodiny, navštívil dvě sauny, osprchoval se a zašel se s rodinou najíst. Fakt je, že jsem při sprchování poněkud sykal, což manželku v ženské sekci lehce znepokojovalo. Řekli jsme si, že to mám parádně naražené (zlomeninu jsem nenahmatal) a nakonec se mi nějak podařilo usnout.

Ráno jsem se s bolestí zvedl z postele, vysmrkal a zatmělo se mi před očima. Nešlo smrkat, nešlo kašlat, nedovedl jsem si představit, jak půjdu na záchod. Kupodivu se dalo chodit a kupodivu jsem dokázal vstát z postele nebo ze židle. Stát nebo sedět bylo lepší, než ležet. Snídani jsem zvládnul, čekala mě však cesta domů. Že to nebude snadné, mi došlo ve chvíli, kdy jsme přejížděli kus hrbolaté cesty, auto se prudce rozkývalo ze strany na stranu a já dlouze zaryčel. Manželka jezdí díky bohu velmi plynule, ale i tak jsem do Bratislavy zažil víc bolestivých chvil. Doma jsem si vzal dva nurofeny a bylo trochu lépe. Trochu. V pondělí mi žena donesla silnější léky proti bolesti, jenže 48 hodin od události to začalo stát za to. Jedna kamarádka popisovala, jak si zlomila žebro a k smrti vyděsila svého přítele. Já svoji ženu za prvních 48 hodin vyděsil asi 57x. Noc z pondělí na úterý byla hrozná. Měl jsem permanentní pocit, že se mi zlomené žebro vzpříčilo a nesedí na svém místě. Dokázal jsem stát, dokázal jsem si sednou, ale nedokázal jsem si lehnout. Nakonec jsem se posadil, žena se posadila zády ke mě a centimetr po centimetru se sklápěla, až zpode mě vylezla. Dostat mě do sedu byla obdobná operace. V té době už jsem věřil, že mám zlomené žebro, ale nevěděl, jestli jedno nebo víc a netušil, jestli nemám poraněné vnitřní orgány (měl jsem trochu napnuté břicho). Padlo proto rozhodnutí jít v úterý na chirurgii. Bohužel jsem nemohl jít hned dopoledne, potože dcera byla objednána na již jednou odkládané vyříznutí kousku tuhy ze zad, takže manželka šla do nemocnice nejprve s dcerou a pak se mnou (dcera si pak dva dny stěžovala, že ji štípou záda - navrhl jsem, že si to s ní vyměním).

Když jsem telefonoval na chirurgii, ptali se mě: "Odkud víte, že to máte zlomené?" Takovéto otázky miluji. Přesná odpověď by zněla: "Má to příznaky jako zlomenina. Cítím, jak se to hýbe. Babička byla zdravotní sestra, léčila spoustu věcí doma, lecos jsem od ní odkoukal. Taky jsem už v životě ledacos zažil. Na škole jsem měl rok medicínu a anatomii." Na dohadování se, co vím nebo nevím, jsem prostě neměl náladu, naštěstí se po příchodu do ordinace při pohledu na můj pohyb nikdo nic neptal. Doktorka prohmatala páteř, břicho a zaryla palec přesně na správné místo, načež jsem vyjekl a ona skonstatovala, že to bude zlomené. Byl jsem odeslán na kontrolu kostí a vnitřních orgánů. Při této příležitosti musím vyjádřit super pozitivní zkušenost se slovenským zdravotnictvím, protože všude byl přede mnou maximálně jeden člověk a šel jsem na řadu velmi rychle. Dozvěděl jsem se, že mám zlomené osmé žebro, napnuté břicho objasnila zpráva z průzkumu, na které stálo, že kvůli zvýšenému meteorizmu není pozorování úplně čisté. Hm. V neděli večer se žena zeptala dcery, co chce jíst a ta řekla, že kapustnicu. Manželka jí navařila na tři dny. Byl jsem rád, že to není horší. Obdržel jsem ještě silnější léky, přežil cestu autem domů (na cestě jsem našel nerovnosti, o kterých jsem dosud netušil) a napsal na FB, že mám zlámané žebro, což vyvolalo masivní zpětnou vazbu a já si připadal, jako kdybych měl na FB narozeniny. Lidé popisovali své zkušenosti a jeden uvedl, jak si jeho otec zlomil na schodech dvanáct žeber. Nedovedl jsem si to představit a hned mi bylo líp.

Třeba říci, že léky z nemocnice fungovaly výborně a já byl schopen existovat. Po dvou dnech jsem si dovolil s nimi trochu experimentovat - například jsem si vzal jen jeden prášek místo dvou. Nebo jsem zkoušel, nakolik dokážu natáhnout doporučované šestihodinové intervaly - povedlo se mi i dvanáct hodin. Tímto způsobem mi těch dvacet prášků vydrželo asi pět dní. Po nich jsem přešel na volně dostupné léky proti bolesti a pak zase na nurofen. Po dvou týdnech jsem prášky přestal brát úplně. Dokázal jsem si jemně odkašlat. Lehce a opatrně se vysmrkat. Pak jsem ale zkusil kýchnout, načež jsem to pět minut rozdýchával a dcera se mě z vedlejší místnosti přišla zeptat, jestli jsem v pořádku. Dnes, 3,5 týdne od události už opatrně kýchnout dokážu. Upřímně, jsem rád, že jsem v tom čase nechytil chřipku nebo Covid-19 - suchý kašel by mě nejspíš zabil.

Když se vám stane něco podobné, zjistíte velmi rychle, jaké svaly v těle máte a jak je používat nebo nepoužívat. Já měl zlomené žebro na pravém boku dole a vzadu. Takže se mi zlehka dýchalo docela dobře a když jsem se naučil, jak se ze sedu postavit jen silou svých nohou, bylo to relativně bezbolestné. Nemohl jsem však používat svaly trupu. Dostat se z lehu do sedu znamenalo ohnout levou nohu, chytnout se jí levou rukou a pak se tahem té nohy posadit (za pomoci pravé ruky a v nejhorším ještě manželky). Peklo však je spánek. Dodnes nevydržím ležet na pravém boku a ani levém boku. Mohu spát jen na zádech. Jenže já nikdy na zádech nespal a pokud tak ležím dlouho, bolí mě z toho záda. 3,5 týdnu se k ránu pravidelně budím na bolesti zad. Musím se na půl hodiny posadit nebo vstát, záda uvolnit a pak možná skusit spát dál. Odešel jsem z postele a spím na gauči, který svým sklonem umožňuje ležet nepatrně na boku, což je trošičku přijatelnější. Upřímně se těším, až to odezní.

Pokud budete mít někdy zlomené žebro, poradím vám:
Ve chvílích, kdy se neopatrně pohnete a bolest vám exploduje do celého těla, nesnažte se nadechnout. Naopak. Vydechněte, zadržte dech a nechte nejhorší odeznít. Je to lepší. Manželka sice ze mě byla permanentně vyděšena, protože já, když cítím bolest, výrazně zblednu a první týden jsem bledl každou chvíli, s tím se však nedalo moc dělat.
Také není zlé naložit se jednou denně do vany. Voda nadlehčuje a i první dny mi bylo ve vaně lépe, než mimo ni. Měl jsem o tom krátkou diskusi s doktorkou, která vanu nejprve nedoporučovala, když jsem se však zeptal proč, vyplynulo, že neví, jak z ní budu vstávat. To ale kupodivu v mém případě nebyl problém. Pokud si dejte na něco pozor, pak, abyste si nedali moc horkou vodu. Já to jednou přehnal (s teplotou i s délkou pobytu ve vaně) a při vstávání se mi dílem ze zlomeniny a dílem z horka vytvořila nevolnost. Všeho s mírou.

Vše zlé je k něčemu dobré. Manželka se ke mě první dva týdny chovala super :).

Šťastná rodina pár hodin předtím, než jsem vlezl do té vířivky:


 

P.S. Nemohu říci, že poznám vše, dokážu ale rozhodnout, kdy je třeba jít k lékaři a kdy ne. Minulý rok dorazil z Anglie bratr mé ženy, s tím, že se už dva dny cítí zle. Druhý den plánoval navštívit lékaře. Jeho příznaky mi seděly na boreliózu, přesvědčil jsem ho, aby jel do nemocnice a ještě ten večer. Rovnou si ho tam týden nechali. Sice to asi nebyla borelióza, na druhou stranu doktoři nedokázali říci, co to vlastně bylo. Vypadalo to vážně a to bylo hlavní.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Počas núdzového stavu môže byť uložená pracovná povinnosť. Kto neposlúchne, dostane pokutu

Hudečková tvrdí, že na núdzový stav ešte nie sú splnené podmienky.

Hromadné podujatia nakoniec nezakázali úplne. Začínajú platiť sprísnené pravidlá

Do akvaparkov bude môcť aj v októbri prísť tisíc ľudí naraz.


Už ste čítali?